Soudě podle svých dvou setkání s Loznicou si dokážu představit, co ho na Ukrajinu táhlo. Postavy v jeho hraném snímku Moje štěstí, uvedeném roku 2010 v Cannes, se řídí jednoduchým heslem: Nestrkej do ničeho nos a nic se ti nestane. „Film Moje štěstí je model, má říkat: Pozor, ať tímhle směrem nejdeme! Ukazuji extrém. Jak bude společnost vypadat, když nad věcmi přestaneme přemýšlet. Nechci, aby se z nás stalo pasivní stádo,“ řekl tehdy v rozhovoru pro Salon. A na podzim 2013 se najednou začalo něco hýbat, aktivní občanský protest navíc pomalu, ale jistě přerůstal v revoluci se vším pozitivním i negativním, co s sebou revoluce obvykle přinášejí.

Jednoho z kameramanů, Serhije Stetsenka, který film Majdan představoval letos v Karlových Varech, potkal Loznica až na místě. Výsledkem jejich zprvu náhodné spolupráce je série dlouhých statických záběrů, které jsou pro režisérovu dokumentární i hranou tvorbu typické. Netypické ale je, že od první chvíle nevěděl, co se v jeho snímku stane v příštích dnech, hodinách, minutách, sekundách, nechal se vývojem překvapovat. Kamera tak jako němý svědek chronologicky zachytila protesty, které se zvrhly v boj s policejními jednotkami a v krveprolití.

„Nechoval jsem se jako blázen, snažil jsem se jen zůstat za kamerou a nikam neutéct. Samozřejmě, že jsem se bál, když kolem mě vybuchovaly prachové granáty nebo na nás v mrazu stříkali z vodních děl. Pak jsem viděl prvního mrtvého a nevěděl jsem, jak se k tomu postavit. A potom jich nesli třeba deset najednou,“ vyprávěl ve Varech Stetsenko.

Zbyněk Vlasák

Zbyněk Vlasák

FOTO: Milan Malíček, Právo

Je zřejmé a pro mě osobně pochopitelné, na které straně filmaři stojí. „Ukrajina získala nezávislost před 23 lety, ale asi moc snadno. Teprve teď nastal moment, kdy si ji musíme zasloužit,“ říká Stetsenko, který na kyjevské náměstí chodil od prvního dne. Ale to, že se spolu s Loznicou a druhým kameramanem Mychajlem Jelčevem snaží být oněmi němými svědky, nevyhledávají ani nevytvářejí hrdiny a kromě informativních titulků do toho, co se před nimi děje, nijak nezasahují, umožňuje i nám, abychom prožili působivou atmosféru všech těch momentů na místě, které se na měsíce stalo centrem světového dění, a to aniž bychom se cítili manipulováni.