Woody Guthrie
Dům z hlíny
Přeložila Gita Zbavitelová.
Argo

obálka Woody Guthrie: Dům z hlíny

FOTO: archív nakladatelství Argo

Zatímco zpěváci středního proudu vydávají tak maximálně knihy o sobě, u výjimečných interpretů menšinových proudů není jejich literární činnost nijak překvapivá (Cohen, Cave, Třešňák). Ovšem román amerického písničkáře Woodyho Guthrieho (1912 až 1967) něčím neobvyklý je. Vedle Steinbeckových Hroznů hněvu tu stojí text podobně kritický, s realistickým popisem té jiné Ameriky. S životy chudých venkovanů bojujících proti bohatým farmářům a systému i proti přírodním živlům (prašným bouřím). V této variantě amerického snu nejde o nic víc (míň) než o stavbu vlastního domu z nepálených cihel, ale taky o občanský a vůbec individuální aktivismus, protože: Ta zem je všech, to každej ví.

Evald Flisar
Čarodějův učedník
Přeložil Kamil Valšík.
Plus

obálka Evald Flisar: Čarodějův učedník

FOTO: archív nakladatelství Plus

Vztah žáka a Mistra. Hledání sebe sama. Vykročení z civilizace. Život v extrémních podmínkách. Snaha o pochopení světa… Středoevropan chce dojít ke svému probuzení v podhůří Himálaje s pomocí jogína Joganandy. V líbivé podobě by to mohlo oslovit dost čtenářů (Coelho). Tato verze však bude zajímavá i pro ty, kterým jsou všechny ty východní úniky protivné. Málokde si totiž přečte tak přesný popis západního myšlení. Cokoliv ti dám, ať je to slovo, znamení nebo kopanec, si hned proměníš v symbol. Ke všemu si přimyslíš další dimenzi a hlubší význam. Každou píď skutečné země, kterou ti položím pod nohy, předěláš na mapu. Žádáš něco konkrétního, a když ti to ale přinesu pod nos, hned to začneš prověřovat a přetvářet.

Doubravka Olšáková
Věda jde k lidu!
Academia

obálka Doubravka Olšáková: Věda jde k lidu!

FOTO: archív nakladatelství Academia

I popularizace vědy byla v období let 1948–1989 jedním z mechanismů působících na vytváření kolektivního vědomí „nového člověka“. Teoreticky to bylo stranickým ideologům celkem jasné. V praxi se však ukázalo, že přibližování vědy k masám je poněkud složitější a bolestivější. V letech 1952–1965 zajišťovala distribuci a popularizaci vědeckých poznatků Československá společnost pro šíření politických a vědeckých znalostí. Její dějiny, rozpory, kauzy a představitele popsala autorka (která je i přispěvatelkou Salonu) na základě bohatého archivního materiálu. Chybí tu samozřejmě pohled zvenčí, tedy skutečný dopad na obyvatelstvo, úspěšnost či neúspěšnost této popularizační mise. Nicméně i tak je z knihy zjevné, kudy cesta nevede…

Eugen Brikcius
A tělo se stalo slovem
Větrné mlýny

obálka Eugen Brikcius: A tělo se stalo slovem

FOTO: archív nakladatelství Větrné mlýny

Vydat téměř kompletní dílo nějakého spisovatele v jednom svazku má výhody pro čtenáře, který chce mít pořádek v knihovně a technicky snadný přístup k autorovi. Pro autora samotného to naopak může mít někdy nečekaně záporný výsledek, protože při takto koncipované knize vyjde lehce na povrch, že se jeho tvorba nikam neposunula, že jsou obráběna stejná témata stejnými slovy, že první sbírka či text jsou neskutečně podobné těm posledním. U Eugena Brikcia tohle nehrozí. Jeden z nejméně pochopitelných (což není na škodu, i když si to bohužel neuvědomujeme) českých umělců relativizuje slovo, protože je pro něj zásadní, na rozdíl od většiny těch, kteří relativizují slovo, protože je pro ně zbytečně složité a tajemné. Téměř tisícistránkový špalek je složen ze čtyř bloků – eseje, próza, poezie a dodatky, jež jsou tvořené autorovým průřezem vlastním dílem (Sebraný spis) a dosud nepublikovanými texty, dále obrazovou přílohou a bibliografií. Literatura je mnohem víc než pouhé čtení!