Odkud se takový kolektivní tik vůbec bere, jak se šíří? Je to doplněk příliš nepatrný, než abychom jeho úpravu mohli připisovat módě, což platí i o nejrůznějších slovních vycpávkách, které zcela obdobně parazitují na řeči napříč jazyky. Je to cosi jako oblíbená zápletka, jež nemá autora, stejně jako každé folklórní vyprávění, které se rovněž stává obecně sdílenou hodnotou. I umně zapletená šála má najednou povahu normy, takže jinak přiuzlena jeví se jako ostentativní demonstrace nepřizpůsobivosti.

Bojíme se totiž vlastní tváře, která tak indiskrétně vyzrazuje naši vzájemnou nepodobnost a odchýlení od statisticky zjištěné kolektivní identity. Skončila doba spartakiádních cvičení nebo průvodů, v nichž se dala skrýt, a nic stejně účinného je v nové době nenahradilo. Je tedy třeba hledat jiné cesty, jak od ní odvést pozornost, aniž bychom ji jakkoli zahalovali, protože to je kulturně nepřijatelný zvyk, jímž bychom se stavěli na roveň anarchistům. Oděvní doplněk se pak jeví jako geniální vynález: je to detail, který se stává pravidlem tak, že platí jako nepřekročitelná norma v každé z globálních vesnic.

Je to zkrátka jev hodný pozornosti sociologů (stírá rozdíly třídní i politické, protože takto se šálou odívají bez rozdílu milionáři i bezdomovci, Miroslav Kalousek i David Rath) a také psychologů: pokud vím, Freud na něco takového ve snech svých klientů nikdy nenarazil, a rovněž bychom tuto podobu smyčky těžko hledali mezi jungovskými archetypy – had takto stočený by zjevně pošel, sotva by zakousnutím do vlastního ocasu dosáhl nesmrtelnosti.

Klasikové příliš nepomohou, protože jde o novou, dosud neznámou formu útěku před svobodou: člověk revoltující překonal pocit absurdity a našel řešení své tíživé situace v přizpůsobivosti. Říká všem: pohleďte na můj krk – patřím mezi vás. Šála je banální předmět, kterým jsem se zahalil, abych druhým naznačil, čím jsem uvnitř, že se totiž od nich neliším ani tím, co v sobě skrývám. V mé šále, říkám, se najde každý, její uzel je majetkem mým stejně jako všech druhých. Když si jej uvazuji, svazuji se se všemi ve znamení obecné pospolitosti, a takto získávám imunitu, ať zpoza své šály říkám cokoli. Rána jsou plná radostné důvěry: přeložím šálu v půlce, obtočím ji kolem krku a oba konce protáhnu smyčkou: už se necítím jako myš před hroznýšem, mohu se napřímit, protože ta šála je spolehlivější páteře.