Joël Dicker
Pravda o případu Harryho Queberta
Přeložila Michala Marková.
Argo

obálka Joël Dicker: Pravda o případu Harryho Queberta

FOTO: archív nakladatelství Argo

V malém městečku Aurora se v roce 1975 ztratila dcera pastora Nola. Její mrtvola byla nalezena o 33 let později na pozemku významného amerického prozaika Harryho Queberta. Ten je zatčen a vše svědčí proti němu. Jeho nevinu chce dokázat jeho žák, nastupující spisovatelská hvězda Marcus Goldman. Cesta obsáhlého románu s detektivním příběhem se vine podél zdí dvou velkých kulturních fenoménů. Za tou první je Nabokov a jeho Lolita – Quebert patnáctiletou Nolu bezmezně miloval. Za tou druhou pak Městečko Twin Peaks: ani v Auroře není vše v pořádku, čili „sovy nejsou tím, čím se zdají být“, protože každé maloměsto má své temné hlubiny.

Michal Petrov
Retro ČS
Jota

obálka Michal Petrov: Retro ČS

FOTO: archív nakladatelství Jota

I před rokem 1989 existovala konzumní společnost, i když regály krámů vypadaly jinak. Malcao jsme měli (pokud bylo) k snídani, k obědu polévku z Vitany či knedlíky z Knemixu. Pedro nebo Donald ke žvýkání. Kávu Standard a Pigi čaj. Ovocný sirup Lesní směs, Šuměnky aOvocit. Do práce Solvinu a po práci Dermacol a Lybar. Pro malé Igráček a Merkur, pro velké partyzánky, letky a maricy. To vše z OZ, Jednoty, Pramenu, Prioru. Nebo z Tuzexu. Autor připravil podivuhodnou cestu do minulosti, lemovanou spoustou dobových reklam a ilustrací. Zapomněli jsme. Jen občas, když najdeme v nějakém starém časopise spoře oděnou děvu v reklamě podniku Klenoty, vrátí se nám to na chvíli zpět… jako plyn z bombiček k výrobě sifonu.

Jitka Hanušová
Bez zbytečných formalit
H_aluze

obálka Jitka Hanušová: Bez zbytečných formalit

FOTO: archív nakladatelství H_aluze

Bez zbytečných formalit – a taky bez zbytečných slov, poetických pentlí a vzletných ambic píše svoje básně Jitka Hanušová. Někdy se blíží aforismu, někdy je až zbytečně doslovná, ale někdy dokáže obraz i pocit svléknout na kost. Vlasy po těle sledují vlhké trajektorie a krajina i lidská smyslnost vybízejí k cestám, které jsou sice známé, ale jde o to projít je nově. Hanušová je dobrá společnice po takových cestách, jako výsadkářka bez buzoly, na kůži mapy, které nejsou v průvodci. Mimochodem autorka je také překladatelkou z finštiny – 19. února od 19 hodin proběhne v pražském Chapeau Rouge křest jejího nejnovějšího překladu, románu Na řadě je Max od Leeny Parkkinenové, fascinujícího příběhu siamských dvojčat Maxe a Izáka ze zákulisí cirkusového prostředí.

Stanislava Pecková
Aristokratky
Paseka

obálka Stanislava Pecková: Aristokratky

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Šlechta nás fascinuje. Tak trochu automaticky se lidem z urozených vrstev občas přisuzují kladné vlastnosti v jakýchsi balíčcích – noblesa jde ruku v ruce s poctivostí a slušností. Nevyhnula se tomu a proti proudu se neobrátila ani novinářka Stanislava Pecková, autorka Aristokratek, portrétů osmi žen, které mají zvučná příjmení, ale jinak žijí docela normálním životem – mají své rodiny, povolání a spoustu spletitých, pečlivě uchovávaných rodových příběhů. Jsou to bezesporu sympatické, zajímavé dámy, ale zda, jak se píše na přebalu knihy, jsou „jejich příběhy a názory i v dnešní době velmi inspirativní“, to už si musí každý čtenář rozhodnout sám.