Ian McEwan
Mlsoun
Přeložil Ladislav Šenkyřík.
Odeon

obálka Ian McEwan: Mlsoun

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Knihu lze číst v zásadě dvojím způsobem – jako dobrý, napínavý britský thriller z období studené války, nebo jako obhajobu potřeby vyprávět řemeslně dobře vystavěné příběhy. McEwan, který se ve svých literárních začátcích proslavil jako autor, jenž píše o temných vizích, zvrácené sexualitě, pokroucených mezilidských vztazích a klade velký důraz na formu, se v posledních dvou desetiletí přiklonil k žánrům a v dobrém slova smyslu klasickému způsobu vyprávění. Dva hrdinové Mlsouna řeší právě tuto otázku – co s formálně rafinovaným příběhem, když na něm není nic zajímavého? Povinné čtení pro současné české literáty, kteří tvrdí, že žánrové knihy těží z eskamotérství a že vymýšlení umělých záhad brání ve vidění těch skutečných.

Johan Harstad
Záchranka
Přeložila Ivana Řezníková.
(Pistorius & Olšanská)

obálka Johan Harstad: Záchranka

FOTO: archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

Jen abychom nezapomněli, že skandinávská literatura nejsou jen detektivky… V jedenácti povídkách se norský prozaik vkrádá do života záchranáře, distributora biblí, prodavače nefunkčních airbagů, muže, jemuž umírá otec. Jeho styl souzní s dnešní nervní dobou, lineární příběh se tu střídá s introspekcemi. Současná generace lidstva, třeba právě v Norsku, by měla být ta nejšťastnější, s nejnaplněnějším životem. Jenže samota, stárnutí, úzkost z každodenní prázdnoty nebo rozpad vztahů jsou tím tíživější a bolestnější, čím méně máme existenčních problémů. Kdyby si všichni opuštění lidé na světě lehli jeden vedle druhého, řetěz z jejich těl by několikrát obtočil zeměkouli. Jenže my nechodíme ven.

Martin Franc, Jiří Knapík
Volný čas v českých zemích 1957–1967
Academia

obálka Martin Franc, Jiří Knapík: Volný čas v českých zemích 1957–1967

FOTO: archív nakladatelství Academia

Kdo chodil v polovině šedesátých let s papírem do sběrných surovin, dostal od cesty jeden nebo dva aršíky nálepek ze zápalkových krabiček. Ti, kteří něco sbírají, totiž nezlobí. Akde je sběratelství, tam musí být i organizovanost. Od základní organizace až po vrcholný orgán a jeho časopis. A o to jde. Zkracování pracovní doby znamenalo více volného času – a to zásadně proměnilo životní styl i v sovětském bloku. Dosud opomíjené téma nedávné české historie, každodenní život, autoři zpracovali z té oficiální stránky. Kromě popisu a typizace trávení volného času sledují dobové diskuse a způsoby, kterými se vládnoucí strana snažila řídit a ovlivňovat volnočasové aktivity občanů.

Vít Janota
Noc a déšť
Dauphin

obálka Vít Janota: Noc a déšť

FOTO: archív nakladatelství Dauphin

Jedním z nešvarů současného psaní o literatuře je papouškování toho, co o autorovi napíše editor či nakladatel. Ale v případě nové sbírky Víta Janoty je ona redakční průvodka – civilní poezie civilního básníka – přesná, jasná a definitivní. A je zcela zbytečné zkoušet k tomu vymýšlet něco dalšího. Před poštovním úřadem / na kraji sídliště / staří psi / krátkozrace mžourají / do skleněných dveří // Jejich žalostné siluety / najednou lidštější než my / kteří jsme je přivázali. Tohle je protipól ohňostrojů imaginace, uniforem a dresů pošitých flitry, oslňujících odrazů obrazů. Sedmá sbírka autora, v Dauphinu šestá, který se dostal do let, kdy si jasně uvědomuje, že důležité je Ještě prohrábnout oheň / aby bezpečně dohořel.