– Ahoj Járo!

Mám se dobře, pracuji a revolucionářím zároveň :).

Pokaždé, když pomáhám v ulici Hruševského a roznáším teplý čaj a suché ponožky pro kluky, kteří tam válčí proti vládním silám (zla ;)), tak si vzpomenu na Vandama z tvé Národní třídy a na to, že každý musíme dělat minimálně třikrát třicet kliků denně, musíme umět se o sebe postarat sami, a prostě Konzentration, Junge. A akce.

Nikdy jsem si nemyslela, že zažiju válku, ale teď už jsem si na ni zvykla. Dokonce jsem si zvykla, že máme válku jedné ulice a jednoho náměstí, ostatní město žije, jak žilo. Třeba včera ve státní opeře tančili vídeňský valčík.

Opravdu, jsou to zvláštní zážitky. Taky už jsem si zvykla na oběti, i když pokaždé strašně pláču, už mě nepřekvapuje, že zatýkají a bijí mé známé, že moji kamarádi, malíři a basníci, nosí helmy a umí dělat Molotovovy koktejly. Člověk si rychle zvykne na všechno.

Teď ale už přesně vím, že chci dál studovat, pokusím se dostat na lékařskou fakultu. Doufám, že se mi to podaří.

Na Ukrajině se vytváří opravdová občanská společnost – což mě nemůže netěšit. I když prohrajeme tenhle boj, už nikdy u nás nebude Bělorusko, a to je pro mě to nejdůležitější.

Je to všechno hrozné, ale i strašně zajímavé. Nevím, co bude dnes večer, ale vím, že zázrak = snaha x víra a že pravda zvítězí.

Omlouvám se za patos a nadšené kecy :).

Velký pozdrav z Kyjeva!
Mějte se,
Táňa

Tetiana Okopna (ročník 1988) je ukrajinská překladatelka z češtiny. Vystudovala bohemistiku na Kyjevské univerzitě. Přeložila novelu Jozova Hanule od Květy Legátové, knihu Daniela Kaisera o Václavu Havlovi, Konec punku v Helsinkách Jaroslava Rudiše a nejnověji Hovno hoří Petra Šabacha. Žije v Kyjevě.