Hlavní obsah

Štefan Švec: Je možné, že neexistuju

Právo, Štefan Švec, SALON

Odporná, až absurdně nepochopitelná je pro nás historie cenzury. Vatry z knih, seznamy zapovězených textů, autoři zakovaní v pranýřích a příběhy vyzmizíkované z dějin. To všechno je ale absurdní jenom proto, že nechápeme, co pro naše předky znamenalo slovo.

Článek

Pro nás už ztratilo jakoukoliv autoritu. V bulváru nejde odlišit falešné zprávy od pravých, politici od Clintona po Haška lžou s čumáčky plnými ryzí upřímnosti, umění a věda vznikají proto, aby nesly reklamu. Všichni víme, že kdokoliv může říkat cokoliv a důležitá je originalita, nikoliv pravdivost.

V dobách barokních knižních vater bylo vše jinak. Knížky kacířů nehořely proto, že by nesly jiný názor, ale protože podle majitelů sirek (to je ahistorická blbost, sirky tehdy nebyly) vyprávěly nepravdivou verzi světa. Bylo třeba je zničit, protože lhaly. Slovo znamenalo obraz skutečnosti a bylo její zárukou. Lživé slovo znamenalo pro skutečnost ohrožení.

Chceme-li to aspoň trochu pochopit, stačí se podívat, co se dneska děje s fotografií. Photoshop zvládne vymazlit člověka tak, že ho nepoznáte. Na YouTube vidíme ukázky toho, jak se tuní modelky, a nestačíme zírat. Když prostějovský Večerník potřeboval fotku agresivního Roma a žádnou neměl, prostě ho předělal z Číňana.

Kdykoliv něco takového odhalíme, máme ale pořád pocit svatokrádeže. Prostějovští mají ostudu, fotožurnalistické soutěže odmítají moc upravené fotky a feministky chtějí, aby obrázky vytuněných modelek nesly jasné označení, něco jako geneticky modifikované potraviny. Retušéry už sice neupalujeme, ale podvodníci to pro nás trochu jsou. To ale nebude trvat dlouho. Tak jako se dávno nedá věřit slovům, brzo bude normální nevěřit fotkám. A samozřejmě filmům, protože ty se dají taky upravit, zvuku, protože se dá stříhat, chutím, barvám a vůním, protože všechno může být dochuceno, aromatizováno a přibarveno.

Foto: Petr Horník, Právo

Kritik Štefan Švec

Žijeme ve světě, který je automaticky podezřelý a pravděpodobně zmanipulovaný. Máme sklon věřit tomu, čemu věřit chceme a k čemu nás vychovali – celý Západ naletěl na vtip čínského satirika o psech, kteří roztrhali Kimova strejdu. O šálivosti světa víme své, jen jsme si ještě nevytvořili nástroje, jak s ní pracovat. Žijeme a budeme žít ve světě nedůvěry. A musíme z něj postavit něco smysluplného.

Reklama

Související témata:

Související články

Štefan Švec: Literatura nemá morálku

George Orwell (nebo kdo) v jednom ze svých esejů řeší, jestli bychom dovolili Shakespearovi prznit panny ve Westminsterské katedrále, pokud by díky tomu napsal...

Štefan Švec: Svět je v pořádku

Říct něco takového je dneska sice společensky nepřijatelné, je to kacířství větší než tvrzení, že Hitler miloval štěňátka, ale nemůžu si pomoct. Aspoň někde je...

Štefan Švec: Cenzurman

Superhrdinové klasického komiksu jsou reálnější, než by se zdálo. Mívají tak jako opravdoví lidé jednu vlastnost, podle které si je všichni pamatují. Třeba...

Výběr článků

Načítám