Jeden hrdina klasického střihu se nedávno objevil v Česku. Jmenuje se Cenzurman. Podobně jako Captain America bojoval proti náckům a Batman proti Jokerovi, Cenzurman je nesmiřitelným nepřítelem cenzury a zastáncem svobody slova.

Cenzurman má superschopnost vtělovat se do různých osob. Když si Český slavík v panice uvědomí, že nemůže pustit do televize Řezníkovy BDSM rýmovánky, vtělí se Cenzurman do Matěje Rupperta a jme se bojovat proti cenzuře v soutěži.

Když se Radiožurnál rozhodne zmodernizovat playlist a vypustí z něj Helenku Vondráčkovou, označí to za cenzuru Martin Michal. Když Česká televize nedá na své stránky komentář Ferdinanda Peroutky mladšího, promluví Cenzurman ústy samotného autora a řekne, že to je jako za bolševika. Podobně se vtěluje do kdekoho včetně autorů rasistických komentářů pod novinovými články – jakmile je administrátor smaže, je to cenzor.

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Superhrdinové z Ameriky bývají v základu obdivuhodní a trošičku směšní. Cenzurman je od nás a má to obráceně. Bojovat za svobodu slova je prima, ale vztekat se, když editor vypustí něco z média, které spravuje, není boj za svobodu slova. Je to čirá nadutost, a dokonce trošku urážka těch, kteří skutečně cenzurou trpěli či ve světě ještě trpí. Protože u nás dneska může svůj názor či své umění zveřejňovat fakt každý. A pokud to bude dělat dobře, tak se i proslaví. Nikdo ale nemá nárok na to, aby ho ukazovali všude, kde si vzpomene. To není boj za svobodu slova, ale za právo blbosti opanovat cokoliv.

Asterix, přeživší pád Říma, by byl superhrdina na pytel. Cenzurman je teď k ničemu ještě o pár stupňů víc.