Alice Munroová
Útěk
Přeložila Alena Jindrová-Špilarová.
Paseka 2011

obálka Alice Munroová: Útěk

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Každodennost dostává v tomto výboru povídek zcela novou důležitost – hrdinky krátkých, sevřených příběhů ukrajují ze svých životů: kus rodině, kus práci, kus dětem, až jim ty podstatné okamžiky mizí mezi prsty. Vyvolat si je v jejich důležitosti dokážou většinou až s odstupem. Autorka je výborná ve vykreslení mikrosvětů svých postav. V jednom rozhovoru přiznala, že povídky píše mnohem delší a pak nemilosrdně seškrtává. Zbude jen to nejdůležitější, maso příběhu. Z každé povídky by mohla být přinejmenším novela, ale to by Munroové možná unikl nějaký jiný, báječný nápad.

Alice Munroová
Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky
Přeložila Alena Jindrová-Špilarová.
Paseka 2003

obálka Alice Munroová: Už dávno ti chci něco říct a jiné povídky

FOTO: archív nakladatelství Paseka

V červenci 2003 jsme v Salonu psali: „Bašta zámořské povídky, týdeník The New Yorker, si už několikátou dekádu považuje za čest, když mu paní Munroová dodá nový text, a my buďme rádi aspoň za opožděný výbor z díla této skvělé kanadské povídkářky. Situace, v nichž zachycuje duševní hnutí svých postav, jistě ukázkově předvádějí boj o přežití, ve kterém její krajanka Atwoodová vidí smysl kanadské literatury, i bezvýhradnou lásku k rodné hroudě po vzoru Faulknera či Sherwooda Andersona. Především jsou však její stop-timy a zátiší uměním okamžiku, který zalomcuje krajinou ženské duše v nejzazších bodech existence, ať jde o podvedenou dívku, jež se dozvídá o svatbě svého milence, či o dilema matky, která na útěku za láskou opouští dvě malé děti.“

Alice Munroová
Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel
Přeložila Alena Jindrová-Špilarová.
Paseka 2009

obálka Alice Munroová: Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

FOTO: archív nakladatelství Paseka

V červnu 2009 jsme v Salonu psali: „Všech devět povídek tohoto souboru se odehrává v běžném předivu rodinných, mileneckých a manželských vztahů a v teritoriu autorčiny rodné provincie. Příběhy těch próz jsou neobyčejně obyčejné a jejich zápletky každodenní i věčné. Neříkejte, že jste si nikdy nepoložili otázku, co by bylo, kdybyste v nějakém životním rozhodnutí, a v lásce především, volili jinak. Nebo že jste jako dvaačtyřicetiletá Jinny z povídky Plovoucí most nikdy nepocítili vzrušení, jaké člověk cítí, když valící se pohroma slibuje uvolnění z odpovědnosti za vlastní život. A navíc: v každé z těch povídek protagonisté vstupují do příběhu s detailně minulostním životopisem. Tak tomu bývá v románovém žánru. U povídky je to ojedinělý znak mistrovství.“

Alice Munroová
Příliš mnoho štěstí
Přeložila Zuzana Mayerová.
Paseka 2013

obálka Alice Munroová: Příliš mnoho štěstí

FOTO: archív nakladatelství Paseka

V červnu 2013 jsme v Salonu psali: „Neměli bychom spisovatele pokárat za to, že se přestávají věnovat povídkám? Samozřejmě že za to částečně může proměna papírových médií, ve kterých hrál tento prozaický útvar důležitou roli, ale v posledním desetiletí se jej editoři už málokdy odváží pustit na stránky. Kanaďanka Munroová (1931) jde proti proudu, chrlí jednu povídkovou knihu za druhou. Jde o excelentně vystavěné krátké prózy, v nichž důležitou roli hrají časové skoky. Autorka si za nosný vybere často motiv, na který byste vy nejspíše nesázeli. Jako kdyby sadař z koruny jabloně vybral jen jeden, nepříliš silný, obyčejný výhonek a jen o něj se pak staral. Kniha obsahuje devět povídek a v každé někdo umře nebo umírá. To jen tak mimochodem, vzhledem k názvu.“