Článek
Vladimir Nabokov
Vladimir Nabokov Slídil
Vladimir Nabokov Slídil Pavel Dominik.
Paseka
obálka Vladimir Nabokov: Slídil
Novelu Slídil autor publikoval rusky v roce 1930, v roce 1965 ji pak přepracoval a vydal i anglicky. Příběh z prostředí ruských emigrantů žijících v Berlíně v polovině dvacátých let začíná sebevraždou jednoho z nich. Nato navazuje sled historek o rodině Chruščovových a jejich přátel. Jedním z nich je Smurov a záhy lze vytušit, že on, sebevrah i vypravěč jsou tatáž osoba. Seriózní psycholog může skrze mé dešťové šumivé kryptogramy rozeznat svět rozpouštějících se duší, v němž ubohý Smurov existuje jen proto, že se odráží v myslích jiných lidí, které jsou postupně kladeny do téže podivné zrcadlové tísně, jako je ta jeho, píše v předmluvě Nabokov, který patřil ještě k prozaikům, kteří se nebáli trochu si se čtenářem pohrát. Přeložil
Anna Zonová
Anna Zonová Lorenz, zrady
Větrné mlýny
obálka Anna Zonová: Lorenz, zrady
Anna Zonová (1962) opět dokazuje svou nepřehlédnutelnou pozici v české literatuře, odstup od hlavního, medializovaného proudu a osobitý způsob textového zpracování. Postavy se jmény Lorenz, Šimon, Teofil, Zachar, Vavřinec, Obrt jako by nás tu měly přesvědčovat, že zažíváme český nebo nějaký blízký konflikt, ale více se nedozvíme. Jako partyzáni bojují s nepřítelem na nějakém území a hotovo. Lorenz převezme v oddíle pozici vůdce, vládne pevnou rukou, porazí nepřítele, získá moc nad územím, z preventivních důvodů zlikviduje své druhy ve zbrani a po čase je odstaven do role velvyslance na Špicberkách. Získat moc, udržet moc a ztratit moc. Mrtví se nepočítají. Téměř padesát let po Mňačkově knize Jak chutná moc můžeme jen znovu přitakat. Ano, chutná pořád stejně.
Jiří Šrámek
Jiří Šrámek Panorama francouzské literatury
Od počátku po současnost I, II
obálka Jiří Šrámek: Panorama francouzské literatury
Naposledy vyšly obsáhlé dějiny francouzské literatury v letech 1966–1979 v Academii a na některých stránkách je víc ideologie než literatury. V Úvodu označujícím dílo za pokus o marxistické dějiny francouzské literatury jsou různá veselá vyjádření, např.: Zvláště v epoše, kterou se zabývá náš I. svazek, může záměna zásadních otázek vztahu ke světu s otázkami názorů a výroků čistě „politických“ a ideologických vést k závažným nedorozuměním. Ale nejde jen o ideologii, ve francouzské literatuře se toho stalo od té doby hodně. Bývá to u podobných děl vždycky problém – spojit vědu a čtivost. Šrámkovi se to na cca 1500 stránkách podařilo. Jeho práce zachycuje i první dekádu 21. století a nechybí v ní ani kunderovská stopa. (Host)