V poslední době tak z veřejného prostoru zmizely, či v krátké budoucnosti zmizí mimo jiné obchodní domy Ještěd v Liberci (dokončen 1979) a Prior v Teplicích (1981), Dům kultury v Plzni (1986) a zřejmě i hotel Praha (1981). Tlak developerů i investorů sílí, společnost mu vzdoruje marně.

Po komunistických kulturácích a obchodních domech se nyní upřela pozornost na další typ veřejné stavby. Vlakové nádraží v Havířově vystavěné v letech 1964 až 1969 je typickou ukázkou dobové architektury, která již dávno ztratila svůj lesk. Přesto je jeho historická a kulturní hodnota pro region, který prošel ve druhé polovině 20. století tak radikální proměnou, nezpochybnitelná.

Projekt havířovského nádraží je dílem Josefa Hrejsemnou (1928 až 2010), přičemž jeho návrh reflektoval živý zájem socialistických architektů o západní trendy. Tento přístup nalezl svůj specifický odraz v tzv. československém bruselském stylu. Právě bruselský styl, čistá kombinace železobetonu a vzdušného skla, činí z havířovského nádraží stavbu, která svou estetickou hodnotou převyšuje ostatní obdobné stavby nejen na Ostravsku.

Nedbalostí majitele budova léta chátrala. Staronoví investoři, právě její vlastník České dráhy a město Havířov, se proto rozhodli ji zbourat a za „levné“ peníze z evropských fondů postavit nádraží zbrusu nové. Mimochodem: Ostravská expozitura Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality začala v prosinci loňského roku prověřovat několikamiliónové manipulace se stavebními zakázkami týkajícími se devíti velkých projektů na Ostravsku. Součástí vyšetřování byla také předražená tramvajová zastávka a silnice u obchodního centra Fórum – Nová Karolína. O kolik se dá předražit tramvajová zastávka? A o kolik se dá předražit zbrusu nové vlakové nádraží?

Občanské iniciativy se dlouho snažily zabránit demolici stávající havířovské nádražní budovy podáním návrhu na její prohlášení kulturní památkou. Marně. Definitivní zamítnutí jejich žádosti bylo vydáno 19. června 2013. Dnes už bývalá ministryně kultury Alena Hanáková se pak nechala slyšet, že prohlášením havířovského nádraží kulturní památkou by zmařila investici města a Českých drah.

Je dobře, že konečně známe pravý účel existence jejího resortu. Obdobnou argumentaci ostatně ministerstvo použilo i u dalších zamítnutých žádostí (např. v případě domu č. p. 1601 na pražském Václavském náměstí). I kdyby skutečně existovala ministerská linie kulturně-historické ochrany a péče, kterou by garantovali nezávislí experti, podobná zdůvodnění jejich nezávislost zcela diskreditují. Resort kultury tím totiž státním i soukromým firmám vzkazuje: Jsme si vědomi síly vašich investic a respektujeme ji, veřejným zájmem jsou pro nás právě vaše investice.

Nádraží v Havířově

Nádraží v Havířově

FOTO: Zbyněk Vlasák, SALON, Právo

Problém co dělat s architekturou z dob, na které jinak nejsme moc pyšní, není jen českým specifikem. Nacistické letovisko Prora na ostrově Rujána bylo vystavěno na konci třicátých let a mělo se stát turistickým centrem pro desítky tisíc lidí ročně. Několikakilometrové uniformované bloky letoviska, v němž všechny pokoje podle Hitlerova přání směřují k Baltskému moři, se brzy dočkají komerční úpravy a začnou sloužit svému původnímu účelu.

Občanské iniciativy navrhly bránit Proru před investory jejím prohlášením za historickou památku, za jakési memento nacistické éry. Žádost byla nejprve zamítnuta, následovala však velká debata o budoucnosti komplexu i Rujány jako celku. Jejím výsledkem byl souhlas oficiálních míst s revitalizací původního nacistického kolosu, paralelně se však německý stát zavázal vybudovat u Prory centrum přírodního dědictví v celkové hodnotě 13 miliónů eur. Líbivé investiční politice turistických developerů se dostalo korekce spolkového státu, který bude regulovat celkové využití krajiny.

Z evropského pohledu jsme na tom tedy dnes tak, že zatímco zdevastované ruiny nacistického letoviska se budou rekonstruovat, fungující havířovské nádraží vystavěné v architektonicky cenném a vzácném bruselském stylu se bude bourat.

O plánu oživit Proru si můžeme myslet cokoliv. Rozdíl mezi českým a německým přístupem je však patrný na první pohled: po odmítnutí úřadů chránit Proru před investory následovala velká celospolečenská diskuse. Patrná je z ní komplexní snaha promýšlet důsledky i tak banálních politických rozhodnutí, jakým je (ne)prohlášení stavby za kulturní památku.

Ze zamítnutí žádosti učinit havířovské nádraží kulturní památkou, které následovalo záhy po zamítnutí udělit obdobný statut vlakovému nádraží v Ostravě-Vítkovicích, není patrno vůbec nic. Obdobně němá jsou i další rozhodnutí českého ministerstva kultury.

Současná německá kancléřka Angela Merkelová dokázala vyvážit dravé plány investorů tím, že iniciovala nový koncept kulturněsociálního rozvoje Rujány, kde se nezaměstnanost pohybuje zhruba na stejné úrovni jako v Havířově, tj. mezi 11 a 14 procenty. Jaká bude v tomto smyslu odpověď ministerstva kultury na investiční zástavbu Ostravska? A kdy se začne ministerstvo kultury skutečně zamýšlet nad koncepcí a sociální funkcí kultury i v ekonomicky slabých regionech?

Již od roku 2006 usiluje Česká komora architektů o to, aby vláda přijala Národní program stavební kultury. Bez úspěchu. Dokument, v němž se mj. poukazuje na to, že „kvalita architektury včetně urbanismu, jakož i péče o krajinu městskou i volnou je základním a bezprostředně vnímaným ukazatelem kulturní a civilizační vyspělosti naší země“, vládu nezajímá. Pokud jde o investice, musí jít naše civilizační vyspělost stranou.