Markéta Pilátová, Marek Ždánský:
Gorilí táta
Novela bohemica

obálka Markéta Pilátová, Marek Ždánský: Gorilí táta

FOTO: archív nakladatelství Novela bohemica

Gorilí táta je nenápadný a tak trochu překvapivý bestseller – vyskočil na první šprušli žebříčku nejprodávanějších dětských knížek s hbitostí lidoopky Moji. Ale když se podíváte na permanentní návaly před pavilonem goril v pražské zoo, uvědomíte si, že tak překvapivé to vlastně není – gorily zkrátka táhnou. Ovšem v knížce s půvabnými ilustracemi Daniela Michalíka jde naštěstí o víc než o návštěvnickou atrakci. Spisovatelka Markéta Pilátová, která vyprávění „gorilího táty“, ošetřovatele Marka Ždánského, zaznamenala a změnila v literaturu, ke své metodě poznamenává: „Marek není milovník příběhů jako já, je to muž činu. Když jsem se ho ptala, co cítil, říkal, že už si přesně nevzpomíná. Snažila jsem se tedy vzpomenout si za něj...“

Alice Munroová
Příliš mnoho štěstí
Přeložila Zuzana Mayerová.
Paseka

obálka Alice Munroová: Příliš mnoho štěstí

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Neměli bychom spisovatele pokárat za to, že se přestávají věnovat povídkám? Samozřejmě že za to částečně může proměna papírových médií, ve kterých hrál tento prozaický útvar důležitou roli, ale v posledním desetiletí se jej editoři už málokdy odváží pustit na stránky. Kanaďanka Munroová (1931) jde proti proudu (nebo je to spíše dáno rokem jejího narození). Na jeden její román připadá třináct povídkových knih. Excelentně vystavěné krátké prózy, v nichž důležitou roli hrají časové skoky. Autorka si za nosný vybere často motiv, na který byste vy nejspíše nesázeli. Jako kdyby sadař z koruny jabloně vybral jen jeden, nepříliš silný, obyčejný výhonek a jen o něj se pak staral. Kniha obsahuje devět povídek a v každé někdo umře nebo umírá. To jen tak mimochodem, vzhledem k názvu.

Colm Tóibín
Mistr
Přeložila Daniela Theinová.
Mladá fronta

obálka Colm Tóibín: Mistr

FOTO: archív nakladatelství Mladá fronta

Jedenáct kapitol (leden 1895 až říjen 1899) ze života spisovatele Henryho Jamese, jednoho z nejdůležitějších autorů psychologického románu, který u nás, na rozdíl od anglosaského světa, není příliš vydávaný a známý. Původně novinář, později již jen prozaik Colm Tóibín (1955) složil mistrovi hold sevřeným, tradičním, vycizelovaným jamesovským textem, jenž je na míle vzdálen současnému způsobu literárního vyprávění. Na pozadí útěku z Londýna po neúspěšné premiéře dramatu Guy Domville a cest po evropských metropolích se čtenáři pomalu otevírá přístup k pramenům, podnětům Jamesova díla, současně s tím přistupuje na Tóibínovu hru, neboť životy obou (autora píšícího i autora popisovaného) se v mnohém podobají (homosexualita, cestování). A navíc je Mistr další knihou o nutnosti, bolesti i kráse uměleckého hledání.