Miroslav Huptych
Hodinky s ohňostrojem
Pistorius & Olšanská

obálka Miroslav Huptych: Hodinky s ohňostrojem

FOTO: archív nakladatelství Pistorius & Olšanská

Autor, který se loni po patnácti letech připomněl čtenářům jako básník svou sbírkou Noční linka důvěry, se teď představuje ve své druhé poloze, jako aforista. Už předtím uspořádal antologii českých aforistů 19. a 20. století Nezabolí jazyk dobrého slova a antologii aforismů, citátů a úvah spisovatelů Milovníci knížek (oboje ve spolupráci s Jiřím Žáčkem), ale teprve letos debutuje sbírkou aforismů vlastních. Je to knížka – zvláště ve srovnání s tísnivými básněmi z Noční linky důvěry – vysloveně oddychová a rozpustilá. Některé aforismy pobaví více, některé méně, ale všechny spojuje autorova jazyková vytříbenost i smysl pro humor. Namísto koláží, kterými se stal Miroslav Huptych pověstný, doprovázejí tuto knížku autorovy kreslené vtipy.

Alena Nádvorníková
Poesie
Arbor vitae

obálka Alena Nádvorníková: Poesie

FOTO: archív nakladatelství Arbor vitae

Pevná vazba souboru obsáhla všech sedm básnických sbírek vydaných od devadesátých let. Autorka je od roku 1972 spojena se Surrealistickou skupinou, ale její básně se blíží víc k mediumním kresbám a art brut, k nimž má i jako výtvarnice a kurátorka blízko. Verše – někdy hodně drsné a těžké, žádný lyrický zpěv – odkrývají tušené věci a vztahy, to, co se nám zjevuje spíš ve snech, pnutí pod povrchem, pocit, že tu žijeme nějak divně. Poobědní smrtka hárá / na stožárech vrkají dobrodruzi. / Hej, modrobluzí!, Na příštím svahu / duch věcí bezpochyby / zpuchne. (Nálada). Nádvorníková stojí stranou pozornosti, ale možná právě proto, s jakousi samozřejmostí, patří k nepominutelnému proudu hlubší české básnické reflexe posledního dvacetiletí.

Martin Poch
Jindřich Jerusalem
Dybbuk

obálka Martin Poch: Jindřich Jerusalem

FOTO: archív nakladatelství Dybbuk

Učím se potmě / latinská jména ptáků / žádné neznám / ale první je určitě putti / a druhé havěť (Ocitající se ptáci). Poezie? Jen umně přeházená slova přesekaných vět. Zkuste si to každý, nic na tom není. Trochu emocí, odvahy, pár nýtů, aby to drželo, pár ložisek, aby se to točilo… Pochova (1984) druhá sbírka, čtyři desítky básní ve čtyřech zpěvech. Osobitá poetika: jiné melodie, jiné refrény, jasná představa, minimální tápání bez básničkování. Zvláštní jazykový rejstřík. Potěšení na čtenářské straně. Druhý tah: / kůň se vzepjal v bězích / pak sklopil hlavu na zem // Zahřmělo v tělocvičně / blýskla se čepel gilotiny / polena na hrazdě (Deus ex machina).