Článek
To, co jsem potom udělal, by žádný sběratel nemohl označit za velké sběratelství – rozlepil jsem pytlíky a nastrkal známky do alba. Chvíli jsem obdivoval kolekci zvířat zahrnující vše od myši po kamzíka, sérii asi deseti aut a dva staré prezidenty. No, nic moc.
Několik lidí se samozřejmě snažilo, abych pochopil smysl sbírání. Vysvětlovali mi, že bych mohl vyměnit to a to zvíře za dalšího starého prezidenta, nebo ty dva původní prezidenty za kolekci hadů. Nepochopil jsem. Sběratelství se pro mě uzavřelo a já jen závistivě sledoval jiné, jak se dohadují, jestli hodnota pěti žvýkaček odpovídá jednomu angličákovi, či naopak.
Od té doby jsem spláchl spoustu vody do záchodu. Možná by to naplnilo i menší přehradu. Teď mě napadá, že kdybych byl chytřejší a svou moč si od mládí schovával, mohl bych ji dnes pěkně zpeněžit – buď v aukční síni, nebo u nějakého zemědělce.
Trochu to připomíná kauzalitu mezi upadnutím tužky jedné nejmenované dívky a nárazem asteroidu do Země s následným zničením veškerého života. Té dívce také nikdo nevysvětlil, aby si dávala pozor na tužku, stejně jako mně, že bych si měl od mládí schraňovat moč, abych mohl vytvořit jedinečnou sbírku. Možná právě proto pořád nic nemám. Ale jsem opravdu rád, že ta dívka svou tužku neupustila.
Jak už jsem řekl, nic nesbírám, nestojí to za to. Což potvrzuje i Julian Barbour ve své studii o čase: Lidé si jsou jistí, že čas existuje, ale nejsou schopní ho nijak uchopit. Myslím si, že je to proto, že čas ve skutečnosti vůbec neexistuje a všechno probíhá najednou.
A je to tady! Já tušil, že sbírat něco, co nestárne, nemá cenu. Připusťme však, alespoň na chvíli, že čas existuje, že cokoliv omšelé získává na hodnotě, včetně porcelánového jelena nebo dřevěného žebříku.
Co by se však stalo, kdyby čas trochu zpomalil, nebo naopak zrychlil? Tady se již ocitáme na prahu prachsprostých spekulací. Ze známky Modrý Mauritius by se například mohl stát lepkavý papírek, jehož hodnota by se blížila hodnotě mailu s pravopisnou chybou, ale pozor! Čerstvě vytažený špunt by mohl zase trochu podražit.
Vytušil jsem, že největší obdiv si zaslouží sběratelé, kteří se vrhnou na neprobádaný sortiment, a tím se mi, s prominutím, jeví jednoznačně maily. Proč tedy nesbírat přímo je? Stal bych se konečně sběratelem! Pro jistotu jsem se podíval na web, jestli už to někdo nedělá. A ono jo: PODVODNIK – SBĚRATEL MAILU – Nový Jičín, prodám, Inzerát č. 23033254, Cena: Zdarma, Lokalita: Nový Jičín.
Pochopil jsem, že ať vymyslím cokoliv, na internetu to už dávno funguje a definitivně jsem zanevřel na sbírání, sbírku, sběr a podobné aktivity a začal nenápadně sledovat čas samotný, neboť jsem tušil, že s tím má něco společného.
Aby nepojal podezření, usínal jsem první dny v obvyklé době a budil se taktéž. Jakmile jsem si však byl jistý, že nic netuší a normálně plyne, sednul jsem si do křesla, vypnul rádio a nenápadně se začal rozhlížet. Čím pomaleji jsem otáčel hlavou, tím hmatatelněji jsem čas vnímal. Pomalu se valil skrz mě, jako babiččino těsto, olizoval mi kotníky a jako hodný pes vůbec nerušil. Nedalo se nic dělat, stal jsem se konečně sběratelem.
