Jiří Křesťan
Zdeněk Nejedlý

Politik a vědec v osamění
Paseka

obálka Jiří Křesťan: Zdeněk Nejedlý

FOTO: archív nakladatelství Paseka

Na konci obsáhlé knihy napsal historik a archivář Jiří Křesťan (1957): V příběhu Zdeňka Nejedlého je tolik lidských trápení, snažení a tužeb, tolik marných nadějí a iluzí, tolik touhy po srozumění s bližními, tolik opuštěnosti, že nám jeho hledání, jakkoli svou podstatou tragické, musí být blízké bez ohledu na poklesky, jichž se on sám dopustil. Na vyvážený, objektivní, podrobný, spolehlivý a poctivý životopis Zdeňka Nejedlého (1878–1962) jsme museli čekat padesát let, přičemž autor na něm pracoval dvacet let. Pokud si někdo myslí, že Nejedlý je nezajímavá figura, která má v současnosti jen antikvární význam, tak se hluboce mýlí. Některé vrstvy našeho kulturního a historického vědomí nesou stále jeho stopu, což se ukazuje například vždy, když obecný diskurz obnaží nějaký referenční bod české historie (a nejde samozřejmě jen o husity). Pochválit je nutno i velice netradiční, objevnou typografii Jana Čumlivského.

Alan Hollinghurst
Cizí dítě
Přeložila Michala Marková.
Odeon

obálka Alan Hollinghurst: Cizí dítě

FOTO: archív nakladatelství Odeon

Hollinghurst (1954), který už své kvality dokázal knihou Linie krásy (česky 2006), tentokrát vypráví příběh mladého, obdivovaného aristokrata Cecila T. Valancea, který těsně před začátkem první světové války navštíví rodinné sídlo svého mladšího přítele Georga. Seznámí se zde i s jeho sestrou Daphne. Přestože Cecil ve válce padne, toto setkání se stává ústředním bodem zásadně ovlivňujícím několik lidských osudů v následujících generacích (a navíc i anglickou historii). Dalšími zastávkami děje jsou konec dvacátých let a roky 1967, 1980 a 2008. Různé postavy v „časových pásmech“ hrají s trumfy tří jmenovaných hrdinů. Čtenář je obratně prováděn kulisami proměňující se britské morálky i celé společnosti, včetně homosexuality, a také, což je nesmírně poučné, je kniha otevřenou kritikou způsobu tvorby biografií či sepisování memoárů a vůbec výroby celebrit, slávy a literárních dějin.

Joe Dunthorne
Ponorka

Přeložil Štěpán Hnyk.
Plus

obálka Joe Dunthorne: Ponorka

FOTO: archív nakladatelství Plus

Rozhodl jsem se, že si deník psát nebudu. Ohrožuje to moji reputaci. Budu si vést „zápisník“. A bude vážně ostrý: žádné emoce; bude zkropen odrážkami jako křídla stíhačky Luftwaffe po zavedení kulometů Vickers K. V roce 2011 byl u nás uveden americký film Jmenuji se Oliver Tate o dospívání patnáctiletého, až příliš inteligentního Velšana Olivera. Chce zachránit manželství svých rodičů a přijít o panictví, balancuje na laně mezi pevninami dětství a dospělosti, někde uprostřed. Předlohou filmu byl román Ponorka, ve kterém je ještě více než ve filmovém zpracování zachycena tato fáze emancipace: Oliver Tate už není pasivním formanovským Černým Petrem, spíše učněm Woodyho Allena – popisovatelem doby, drsným a cynickým, ale lehce zranitelným, pěstujícím si své třinácté komnaty. Neobyčejně lakonicky to shrnul filosof a teolog Peter Kwasniewski: Tato doba je časem dětí přestrojených za dospělé.

Zdeněk Justoň
Ekonomie přírodních národů
Dauphin

obálka Zdeněk Justoň: Ekonomie přírodních národů

FOTO: archív nakladatelství Dauphin

Původních českých etnografických či antropologických prací přesahujících záběrem zdejší prostor je jako šafránu. Se jménem Zdeňka Justoně (1941), který patří ke zmíněnému koření, se mohli poprvé čtenáři seznámit v legendární edici Jazzpetit. Ve své poslední, téměř šestisetstránkové práci autor zkoumá hospodaření (ekonomii) v časových obdobích, která jsou vymezena třemi podmínkami: 1) téměř nedocházelo k negativním zásahům do přírodního prostředí, 2) nebyla vytvářena akumulace kapitálu, 3) výrobního procesu se účastnila pouze rodina. Témata jednotlivých kapitol pak určuje sedm opozičních dvojic: žena a muž, voda a oheň, válka a mír, bohatí a chudí, zima a léto, domácí a cizí, vesnice a město. Škarohlídům, kteří se ptají po smyslu takové knihy, snad napoví její motto, jehož autorem je Marshall Sahlins: Zapomeňte na ekonomickou antropologii. To, co potřebujeme, je antropologická ekonomie.

Carlos Ruiz Zafón
Nebeský vězeň
Přeložila Athena Alchazidu.
Knižní klub

obálka Carlos Ruiz Zafón: Nebeský vězeň

FOTO: archív nakladatelství Knižní klub

Román navazuje na Zafónův nejslavnější titul Stín větru (Nebeský vězeň je vlastně třetím pokračováním zamýšleného čtyřdílného cyklu) a stejně jako ve Stínu větru se i tady projevují světlé i stinné stránky autorova psaní. Mezi ty druhé patří plakátovité charaktery postav, kostrbatý styl (na čemž může a nemusí mít vinu překlad) a občasná kýčovitost. Naopak mezi světlé můžeme zařadit evokace nálady zmizelé Barcelony, splétání tajemného, čtivého příběhu plného záhad nořících se z minulosti nebo ústrojné používání mytologií slavných knih včetně Hraběte Monte Christa.