Článek
Jak vzpomínáte na dobu, kdy v New Yorku epidemie propukla?
Bylo mi jednadvacet let, když jsem se v roce 1981 přistěhoval do New Yorku. Ve stejnou dobu se tam přesunula nákaza HIV. A shodou okolností se tenkrát také masově rozšířily videokamery – bez toho by můj dokument nevznikl. (France získal z nejrůznějších zdrojů 700 hodin materiálů – pozn. red.).
Vzpomínám si na jeden z prvních článků, který vyšel 3. července 1981 v New York Times. Titulek zněl Jak se rakovina objevila u 41 homosexuálů. Na začátku jsme měli pouze 41 případů této nové nemoci, dnes je více než 80 miliónů infikovaných virem HIV. Vdobě, kdy se AIDS objevil, nebyl veřejně známý žádný gay reportér, homosexuální tanečník, gayové v byznysu nebo sportu. Jako by vůbec neexistovali. První americký politik, který se otevřeně přiznal k homosexua litě, byl Harvey Milk. V roce 1978 jej zavraždili.
Váš film ukazuje příběh (zpočátku guerillové) skupiny Act Up, která dokázala změnit systém, ovlivnit média i celý proces schvalování léků. Fascinující je, že na konci dokumentu někteří aktéři připouštějí, že jejich strategie možná nebyla správná, že narychlo schválené léky nejen že stály mnoho peněz, ale ani nefungovaly.
Bylo hrdinské připustit si, že udělali chybu, že je nutné strategii změnit, aby se mohli zachránit. To byl zajímavý obrat, protože poprvé v celém procesu najednou přestalo jít o osobní motivace, byl to kolektivní zájem. V tu chvíli se vrátili k původnímu vědeckému zkoumání, uznali pravidla farmaceutického výzkumu a dali šanci novým pokusům, i když věděli, že delší a podrobnější výzkum bude vykoupen mnoha lidskými životy.
Jak velkou roli hrál v celém příběhu fakt, že na AIDS začaly umírat hvězdy typu Freddie Mercury?
Klíčové, i když je to tvrdě řečeno, bylo úmrtí herce Rocka Hudsona v roce 1985. Právě on vyvrátil mýtus, že gayové jsou jen nějaká anonymní masa, kterou běžní lidé neznají a nepotkávají. Tehdy to v Americe způsobilo až seizmický otřes, najednou vznikla hysterie, že pokud může umřít Rock Hudson, může na tuhle nemoc zemřít každý. Hudson o svém soukromém životě upřímně promluvil až na smrtelné posteli před reportérem, který připravoval jeho paměti. Až v této knize, která vznikala dva roky, jsme si poprvé mohli přečíst, kdo to Hudson skutečně byl. Před vydáním knihy se mělo za to, že tajemná gay populace zákeřně infikovala tuhle milovanou hvězdu, navíc kamaráda prezidenta Reagana. Mýtus, že AIDS je jen nemocí homosexuálů, pak veřejně zbořil basketbalista Magic Johnson, když na začátku devadesátých let prohlásil, že se nakazil virem HIV při nechráněném styku s fanynkou.
Výrazně je ve filmu zmiňována role amerických prezidentů Ronalda Reagana a George Bushe staršího. Co si o jejich přístupech myslíte?
Reagan je důvodem, proč více než 30 miliónů lidí zemřelo na AIDS nebo na nemoci s tím spojené. Byl to on, kdo připustil, aby se z prvních 41 případů stala epidemie. Mohl to zastavit, ale nic neudělal, dokonce ani ve chvíli, kdy začali umírat jeho přátelé. Když mu Rock Hudson řekl, že je nemocný, odvětil mu, že si tak dlouho hrál s ohněm, až se spálil. Reagan ani nezmiňoval slovo AIDS, jako by ti mrtví nebyli. To George Bush starší byl k celému problému méně chladný. Ale víte, kdo byl v tomto ohledu z prezidentů nejlepší?
Ne, to nevím.
Zní to bizarně a překvapivě, ale George W. Bush. Ve své kariéře udělal pouze jednu dobrou věc: stanovil multimiliónový Fond pro mimořádnou pomoc v boji proti AIDS, jeho administrativa začala spolupracovat s Clintonovou Globální iniciativou a Sorosovou Open Society Foundations. Společně usilovali o to, aby se mohly léky rozšířit po celém světě, zejména v Africe. Díky nim se dnes osm miliónů lidí léčí. Důležité je ale samozřejmě i druhé vítězství Baracka Obamy, protože bude moci pokračovat v zavádění cenově dostupné lékařské péče. Kdyby vyhrál Romney, reformu amerického zdravotnictví by nejspíš zastavil. Obamovým cílem je, aby byla během dvou let 70 procentům lidí s HIV, kteří nemají pojištění, poskytnuta odborná lékařská péče. A tohle je fakt velká věc.
David France
V České republice je léčebná terapie stále velmi drahá. Jak je to v USA?
V Americe se pohybujeme mezi dvaceti až třiceti tisíci dolary za léky na rok. Je to sice drahé, ale taky je klíčové si uvědomit, že když všem infikovaným poskytneme včas medikamentní léčbu, omezíme tím přenos nákazy, což může časem vést až k zastavení epidemie. Představte si, že bychom dokázali zafixovat počet nakažených tím, že by všichni infikovaní byli na lécích. Žili by se svou infekcí, a když by zemřeli, zemřelo by s nimi i HIV.
Je v Americe stále homosexualita ve spojení s nemocí AIDS tématem ve společnosti a v mediálním světě?
Už to dávno není dramatický novinářský příběh. Dnes je to nudný příběh čísel. Novináři v tom přestali vidět pohromu, ačkoli nakažených je stále více. Nikdo se nezabývá snahou o prevenci, novými výzkumy, lidé se tak ani nedozvědí, že už na světě existuje jeden člověk, který byl definitivně vyléčen. Říká se mu berlínský pacient. Jeden vědec v mém dokumentu tvrdí, že pokud to dokážou s jedním pacientem, mohou to zopakovat i u jiných.