Jedna z nejchytřejších žen minulého století byla Simone de Beauvoirová. Jenže co to znamená, když napíšete „jedna z nejchytřejších žen“? Mezi holkama dobrý, ale na chlapy nic moc? Tak jako když Serena Williamsová roku 1998 v Melbourne prohlásila, že dvoustého muže na žebříčku ATP by slupla jako malinu, načež si dal Karsten Braasch (tehdejší číslo 203) pár panáků a vyklepnul ji 6:1? (Abych nekradl: tenhle tenisový příběh znám z blogu 1000 věcí, co mě serou.)

Ne, mozek není sportovní náčiní. Simone de Beauvoirová byla i jedním z nejchytřejších lidí 20. století. Akorát byla ženou, což ji automaticky řadí do zvláštní, nesamozřejmé kategorie. Sama to věděla a přesně popsala v knize Druhé pohlaví. Celá ta kniha je o tom, že muž je v naší kultuře základní, nepříznakový, neodvozený. Naproti tomu žena je vždycky ta druhá, zvláštní, je to něco jiného, ne-muž.

Když žena napíše knížku, mluví se o tom jako o ženské literatuře. Mužskou literaturu nikdo neřeší, to je přece literatura jako taková. Když žena dělá politiku, ptají se jí v rozhovorech, jaké je to být ženou v politice. Když šéfuje firmě, vyhrává v soutěžích o nejlepší ženskou manažerku. Znáte soutěž o nejlepšího mužského manažera? Ne, muži prostě bojují o manažera roku, a když tu trofej občas získá žena, mluví se o tom jako o zajímavém zpestření.

Řada lidí fascinovaných genderovými studii s odvozeností žen bojuje. Potírají ženské koncovky u příjmení, nechtějí říkat „poslanci“, ale vždycky „poslanci a poslankyně“. Jsou posedlí rovností. Jenže i kdyby vyhráli na všech svých frontách, i kdyby lingvistka Jana Valdrová z Českých Budějovic donutila každého říkat třeba „to poslanco“, na odvozenosti žen to nezmění vůbec nic. Akné taky nevyléčíte odlupováním stroupků.

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Ženy zůstanou odvozené, příznakové, zvláštní. Jsou takové prakticky ve všech lidských kulturách, co člověk (vlastně člověko) po Zemi běhá. Tahle antropologická konstanta je v nás příliš hluboko. Možná je načase začít místo boje přemýšlet, co to znamená a jak s tím pracovat. Být nesamozřejmá může být mnohem hlubší a užitečnější zkušenost než dupat po světě samozřejmý.