Čína ročně popravuje stovky lidí. USA desítky. Vztah k odsouzencům je v Číně zajímavě utilitární. Před smrtí zvýší sledovanost, po smrti skončí na výstavě Bodies, případně se rozeberou na součástky putující do nemocnic. I když s tím by se prý mělo od příštího roku postupně přestat.
Postupně.

Trest smrti je odplata, navíc se jím ze stáda odstraňuje problémový, nebezpečný kus. Původně jde ale především o hromosvod hněvu. Společnost si jím tradičně vybíjí vztek a frustraci, někdy i sama ze sebe. Když v roce 2001 opilá žena zalehla a udusila pětiletou dceru, půlka špatných matek v Česku volala po jejím lynči. Guatemalští vesničané nedávno málem ubili tři muže kvůli krádeži.

Čínské ani americké popravy funkci hromosvodu neplní. V Číně je jich moc a v USA se od činu jde k exekuci desítky let, což je sice v zájmu spravedlnosti, ale vybití veřejné frustrace to paralyzuje.

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Jsem rád, že žiju v Evropě. Na kontinentu (nepočítáme-li Bělorusko) bez poprav. Na exekucích je cosi zvráceného, tedy lákavého. Proti kouzlu smrti nejsme ani my imunní – výstava Bodies praskala v Praze ve švech, po lynči se u nás volá každou chvíli, ve videopůjčovnách bývaly prý kromě porna nejohranější sestřihy světových poprav. Rozhovory před popravou z provincie Henan by určitě měly skvělou sledovanost i tady. Ale přes všechnu tu lákavost, přes všechny frustrace, zločiny a hříchy, které není kam vybít, tu prostě tyhle věci neděláme.