Jeden by řekl, že v houpací síti jde v prvé řadě o houpání, ale to mě při šedesátce na krku moc neláká. Co já se nahoupal v kočárku a potom na houpačce, o tom se může dnešním dětem, hrbícím se u počítačů, jenom zdát, nicméně jsem docela rád, že už to houpání mám za sebou, podobně jako obyvatelé seizmicky aktivních oblastí či vyléčení alkoholici.

Při ulehnutí do sítě se tak snažím ze všech sil zarazit byť i jen náznak zhoupnutí, abych se potom mohl bez pohnutí vznášet půl metru nad zemí a následně usnout.
Podíval jsem se na hodinky, jestli bych si to mohl dovolit zrovna teď, ale koutkem oka jsem neprozřetelně zahlédl svou ženu, zrývající na zahradě záhon po mangoldu, který jsme poctivě vysadili, dva měsíce zalévali, ale zapomněli jsme ho sklidit a on se normálně fyzicky zhroutil.

– Ještěže máme hnojník, napadlo mě, tam se starý mangold promění v živiny a možná se ty živiny dostanou další rok z hnojníku k novému mangoldu, opět ručně vysazenému, dva měsíce zalévanému a následně zapomenutému.

– Co se to tady vlastně děje? To už s ekologií nemá přece nic společného! Možná se mi podaří po deseti letech vypěstovat největší mangold ve střední Evropě, aniž bych ho kdy ochutnal, a stanu se tak největším ekologickým aktivistou – samozřejmě v rámci světa mangoldu.

V momentě, kdy mi žena zmizela za vrbou, zahlédl jsem myš.

Vykoukla kousek ode mě ze sousedovic zdi. Po břečťanu se spustila na zem, několikrát vlezla do kanálu a potom se zase rychle vrátila domů. Hned mě napadlo, jestli bych neměl souseda zažalovat, že mi jeho myši volně lozí po dvoře.

Ovšem vzpomněl jsem si, jak mám dobré srdce, a nejenže jsem souseda nezažaloval, nýbrž jsem se rozhodl namalovat oné myši obraz a umístit ho hned u díry, aby se ten tvoreček mohl pokochat, až zase přijde na návštěvu. A protože jsem také skromný, vůbec se sousedovi nezmíním, jak esteticky vychovávám jeho myš a navíc zadarmo.

Už se těším, až začnu malovat obraz. Musím vybrat nějaký malinký formát, který by myš mohla obsáhnout svým malinkým mozečkem. No, to bych snad ještě zvládl, ale co jí konkrétně namaluju?

Je evidentní, že vkus člověka a vkus myši se může někdy lišit, zvláště pokud jde o umění. Například obraz zapadajícího slunce či portrét něčího dědečka nemusí myš zaujmout vůbec.

Z dlouhodobé pedagogické zkušenosti na uměleckých školách odhaduji, že by se myši možná zamlouvala například kresba díry špekem nebo konceptuální instalace z myších pastí, ale protože obraz bude tak malý, že se na něj nic nevejde, mohu s klidným svědomím zapomenout na šerosvit, perspektivu, kresbu a další.

Tolik starostí jsem už dlouho neměl, abych se uklidnil, odebral jsem se konečně k houpací síti, kde jsem následně spočinul a úspěšně usnul.