Max Frisch
Třetí deník. Skici/1982
Přeložil Radovan Charvát.
Paseka

obálka Max Frisch: Třetí deník. Skici/1982

FOTO: Archív nakladatelství Paseka

V názvu knihy je sice slovo deník, ve skutečnosti ale jde o skici, nápady, záznamy, ve kterých švýcarský prozaik, dramatik a esejista Max Frisch (1911–1991) komentuje svůj pobyt v New Yorku, americkou zahraniční politiku, hrozbu válečného konfliktu či umírání přítele Petera Nolla a umírání vůbec. Frisch jako by se tu vrátil ke svému původnímu vzdělání architekta a rozhodl se umísťovat v malých prostorách drobné stavby, ale vždy s nějakým výrazným architektonickým prvkem. Veřejně chválit zemřelého a ujišťovat, že nám bude scházet, je obvyklý počestný projev smutku, aniž tušíme, co to smrt je. Žádná tvář v rakvi mi nikdy nedala najevo, že nás právě zemřelý postrádá.

Frédéric Beigbeder
Povídky psané pod vlivem extáze
Přeložili Anna a Erik Lukavští.
Fra

obálka Frédéric Beigbeder: Povídky psané pod vlivem extáze

FOTO: Archív nakladatelství Fra

Když umřete, dávají vaše filmy. Proto točí lidi filmy. Aby se stal jejich život důležitějším. Beigbeder (1965) je francouzský literární kritik, který však také působil v bulvárních časopisech a reklamní agentuře. Dobře ví, že dnešní život je rychlý, a proto se jeho krátké texty (nazvat je povídkami je součástí autorovy ironie) s nějakým zbytečným popisem nepářou. A také ještě ví, že je nutné provokovat, parodovat a mydlit všechno a všechny. Ale protože je inteligentní, umí z toho namíchat koktejl jako ten nejvyhlášenější barman. Na jedné stránce o sobě vypravěč píše, že je Wolfang Amade-House. To je úplně přesné. Že byla kniha napsána pod vlivem nějakých drog, to je určitě jenom reklama. Asi.

Chalíl Džibrán
Ježíš. Syn člověka
Přeložila Marie Čapková.
Vyšehrad

obálka Chalíl Džibrán: Ježíš. Syn člověka

FOTO: Archív nakladatelství Vyšehrad

Jeden z nejkrásnějších apokryfů, též zvaný Evangelium podle Džibrána, v novém překladu. Vyznání učedníků, svědectví současníků, jako byli kupec Barka z Týru nebo bezejmenný muž z pouště, vyznání Marie Magdalény, slova Jidášovy matky, pohled ševce z Jeruzaléma, ale i hlasy Ježíšových katů. Proč Ananiáš nařídil jeho smrt?
Dělal si z nás a našich zákonů legraci. Vysmíval se naší váženosti a zesměšňoval naši důstojnost… Hlasy úcty a obdivu však převažují: Byl to člověk jako my. Ale myrha země v něm stoupala, aby se setkala s kadidlem nebes… (Jótam Nazaretský).

Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab
Cesta růžového trojúhelníku

Nacistická likvidace homosexuálů ve vzpomínkách posledního pamětníka
Přeložila Zuzana Dlabalová.
Paseka

obálka Rudolf Brázda, Jean-Luc Schwab: Cesta růžového trojúhelníku

FOTO: Archív nakladatelství Paseka

Trojúhelník červený – političtí, hnědý – cikáni, černý – „práce se štítící“, zelený – zloději, fialový – Svědkové Jehovovi, růžový – homosexuálové… Na konci třicátých let se v německých koncentračních táborech ocitly i tisíce osob odsouzených za tzv. smilstvo proti přírodě. Koncentračním táborem Buchenwald prošlo téměř čtvrtmiliónu vězňů (více než 55 000 jich zde zahynulo) a Rudolf Brázda (1913 až 2011), Němec s československou státní příslušností, byl posledním žijícím z těch, kteří zde nosili růžový trojúhelník. Jeho vzpomínky zpracoval a na základě archivních výzkumů rozšířil Jean-Luc Schwab, předseda sdružení, které pátrá po osudech homosexuálů za nacistického Německa.