Od té doby se jí několikrát potvrdilo, že to byl dobrý nápad. Naposled, když přes webový portál Kickstarter požádala své příznivce o peníze na natočení nového alba. Během pár týdnů měla vybráno přes milión dolarů.

Svět, v němž už nebude mezi muzikanty a posluchači stát žádný prostředník, je blíže, než si myslíme. Velké nahrávací společnosti hlásí každým rokem další propady zisků, propouštějí zaměstnance, místo investic do nových interpretů raději oprašují staré jistoty a ve snaze přežít cílí na nejnižší společný jmenovatel vkusu. Největší hvězdy typu Justina Biebera nebo Lady Gaga také využívají sociální sítě, ale zároveň těží z propracované marketingové strategie velkých firem. Pro interprety pohybující se ve vodách menšinových žánrů ale servis podle šablony ztrácí smysl. Proč by si nemohli vystačit ve světě, který sami znají nejlépe?

Kampaň Palmerové (která mimochodem zahraje 29. října v pražském Paláci Akropolis) byla testem důvěry, který dopadl víc než dobře. Podpořit album, které zatím existuje jen v její hlavě, přispěchalo na dvacet pět tisíc příznivců. Někteří si za symbolický dolar předplatili digitální download alba, jiní investovali padesát dolarů do vinylové verze desky. Našlo se ale i pár nadšenců, kteří si za deset tisíc dolarů zaplatili Amandu na společnou večeři či soukromý koncert.

Lepší reklamu na metodu crowdsourcingu (davového financování) si snad nelze představit. Úspěšných příběhů je však mnohem víc. Za poslední rok přes Kickstarter podpořilo různé hudební projekty přes 260 tisíc lidí celkovou částkou devatenáct miliónů dolarů. Portál využívají také vývojáři počítačových her, malá filmová studia, spisovatelé nebo komiksoví autoři. Crowdsourcing se zástupy drobných dárců je pro muzikanty zhmotněním snů, jak najít nezávislost na mašinérii zábavního průmyslu, který vesměs zajímají jen vlastní zisky. A pro fanoušky je zároveň šancí, jak přestat být pouhými pasivními konzumenty. Oběma stranám jako kdyby konečně došlo, že jeden bez druhého nemohou přežít.

Vypadá to jako jeden velký ráj, jenže vydělávat si peníze hudbou bude pořád stejně těžké. Průvodním znakem digitální éry je totiž zároveň obrovský nadbytek produkce. Kapely, které dnes své desky sdílejí na internetu zdarma, jsou rády, že si je někdo vůbec poslechne, a mís to prodejů alb musí vydělávat koncertováním, prodejem triček nebo licencováním svých písní pro reklamu a film. Ani crowdsourcing není samospasitelnou metodou – podle statistik portálu Kickstarter se polovina projektů nepřehoupne ani přes dvacet procent cílové částky.

Zbavit se vydavatelské firmy a jít se svou kůží na trh vypadá velmi jednoduše. Nestát se ale jen jedním z tisíců bezejmenných interpretů jednoduché není. Než vybrala svůj milión dolarů, strávila Amanda Palmerová spoustu času přímou komunikací s fanoušky. Psala příspěvky na sociální sítě, přenášela koncerty přes webovou stránku nebo narychlo svolávala diváky na vystoupení přes svůj Twitter, který pravidelně čte přes půl miliónu lidí. Všechno samozřejmě zadarmo. A to ještě měla před konkurencí určitý náskok – předtím, než vyrazila na sólovou dráhu, se v polovině dekády proslavila jako členka kabaretně-punkového dua Dresden Dolls.

Nepadne nakonec talent muzikantů za oběť nekonečné sebepropagaci? Nestanou se jen webovými podnikavci, kteří místo psaní nových písniček budou odpovídat na dotěrné dotazy na Facebooku? Navíc naštvat pár kravaťáků z gramofonových firem je něco jiného než ztratit důvěru fanoušků, kteří do vaší kapely vložili své peníze. Kdo jednou zklame, už nejspíše další šanci nedostane. Se svobodou přichází i odpovědnost – a té se musí učit muzikanti i posluchači.

„Vždycky budou megahvězdy a kapely jednoho hitu. Ale pro hudbu je velkou nadějí, že konečně existuje také prostor pro střední třídu, která je pyšná na své umění a zůstává v úzkém kontaktu se svými posluchači,“ říká k tomu ve svém Manifestu muzikantské střední třídy vlivný blog Hypebot.