Kdy si prosperující statek prošel devastací a buddhisti ho teď dávají dohromady. Ve starých stájích se po zdech plazí plíseň a čpí močůvka, přestože jámy plné podivných bublavých tekutin a chemikálií nedávno zasypali. Těžko uvěřit, že se tady jednou bude pořádat literární čtení a že za stodolou, kudy se vine cestička mezi poli lemovaná planými růžemi, bude možná stát stúpa.
Symbol probuzené mysli, kterou v tibetské tradici symbolizují moudrost a soucit, tedy věci, jež by mohly být užitečné i obyvatelům Znojemska.

A jak se k tibetské modlitbě v horkém odpoledni babího léta přichomýtla česká spisovatelka? Inu, když člověk vyrazí do ciziny, přihodí se mu různé věci. Třeba jdete na kávu v Kremži se svou rakouskou překladatelkou a ona pak jede do Vratěnína tlumočit tibetským mnichům a svým rakouským přátelům. Nasednete do auta a jedete s ní. Chcete se ponořit do řeky náhod, podívat se cestou na zelenkavé mihotání vody v údolí Dyje, pokochat se tmavě modrým odstínem orosené révy, která dozrává v místních vinohradech, a taky cestou jen tak klábosit se ženou, která nejenže rozumí české literatuře, ale rovněž ji už neúnavně víc než třicet let propaguje a překládá.

Buddhistické centrum bude stát přímo naproti krásně opravené vratěnínské radnici. Třeba tady dalajlámismus rozkvete a rozbují se a český export to zase bude mít o něco těžší. Tedy spíš česká xenofobie, blbost a totální nedostatek širší perspektivy.