Santiago Gamboa
Nekropolis
Přeložil Aleš Hurdálek.
Host

obálka Santiago Gamboa: Nekropolis

FOTO: Archív nakladatelství Host

Příběh je začátkem literatury a Gamboův román je příběhem o příbězích. Kolumbijský spisovatel žijící v Římě je pozván do Jeruzaléma na Mezinárodní kongres životopisců a paměti. Setká se zde se zajímavými představiteli různých lidských činností a „pamětí“ (podnikatel, obchodník s knihami, pornoherečka, kněz, jenž býval kriminálníkem ad.). Jejich vystoupení, jejich dokladování paměti je doprovázeno výbuchy palestinských raket útočících na město (i když román není o izraelsko-palestinském konfliktu, není ani o kongresovém či náboženském průmyslu, ani o nakladatelských praktikách; ale přitom to všechno v něm je obsažené). Z knihy srší tolik energie, že by svým čtenářům, kdyby to bylo možné, mohla i svítit. Opulentní hostina nápadů, odkazů a popisů naší současnosti. A potvrzení, že pravdou příběhy měřit nelze.

Ian McEwan
Amsterdam
Přeložil Ladislav Šenkyřík.
Odeon

obálka Ian McEwan: Amsterdam

FOTO: Archív nakladatelství Odeon

Druhé vydání (v novém překladu Ladislava Šen kyříka) knihy, za niž obdržel McEwan v roce 1998 Bookerovu cenu, nadchne po prvních pár stránkách svou úsporností a ironií. V anotacích se o knize píše jako o psychologickém románu, ale mnohem spíš připomíná absurdní frašku přepsanou z divadelní podoby do knižní. Čtyři bývalí milenci jedné šarmantní zesnulé dámy se setkávají na jejím pohřbu. Netuší, že ženina nepřítomnost zasáhne a prováže jejich životy mnohem víc, než jak by se jí kdy podařilo zaživa. Potlačená žárlivost, urputná soutěživost a neopodstatněná morální nadřazenost (jíž disponují všichni zúčastnění) vyústí v závěr, za který by se nemusel stydět sebelepší dramatik. Jen dobro nezvítězí, protože není jasné, kdo by ho měl zastupovat.

Piotr Paziński
Letní byt
Přeložila Lucie Zakopalová.
Havran

obálka Piotr Paziński: Letní byt

FOTO: Archív nakladatelství Havran

Může se nějaká románová postava pohybovat současně ve třech časových rovinách, aniž by šlo o science-fiction nebo nějaký experimentální text? Polský spisovatel Piotr Paziński (1973) objevil originální metodu, jak přiblížit současnému čtenáři svět židovství. Po třiceti letech navštěvuje hrdina knihy staré rekreační zařízení pro židovské důchodce, kam jezdíval v sedmdesátých letech se svými prarodiči. Setkává se zde ještě s několika „strýci a tetami“, na které si pamatuje. Ve většině vzpomínek se všichni vracejí do každodenního života předválečné Varšavy, jedno zda jde o bývalé komunisty či hluboce věřící. Všechny spojuje židovská zkušenost a kultura a neukončitelný/nekonečný diskurz o paměti, bez níž by život neměl smysl. A alespoň jedno prastaré, stále platné poučení: Nepravý spasitel je ten, který už přišel!

Miroslav Paulíček
Nikdo se neodváží říci, že je to nudné
SLON

obálka Miroslav Paulíček: Nikdo se neodváží říci, že je to nudné

FOTO: Archív nakladatelství Slon

Titul knihy je citací z dopisu Flauberta Coletové, Flaubert to napsal o Dantově Pekle a chrámu Svatého Petra v Římě. Pro českého sociologa byl výrok inspirací k úvahám o vysokém a nízkém umění, o kýči a vkusu, o roli peněz, o uměleckých kánonech. Těch citací je v knize víc, dokonce se dá napsat, že to je především inspiromat opřený o filosofické a jiné myslitelské koryfeje, ale Paulíček nakonec přece dochází k jednoznačnému závěru: umění sice může ztratit svůj dosavadní statusový či stratifikační význam, ale rozlišování mezi vysokým a nízkým se neztratí, protože zůstává potřeba rozlišit hodnoty. Nebo je možné, že se uplatní jiná vize, rovněž v knize uvedená, od autora obdivujícího právě Flauberta: Kundera říká, že kýč přestane být viditelný, až jím budeme zahlceni a budeme v něm zvyklí žít.

Tomáš Sedláček, David Orrell
Soumrak homo economicus
65. pole

obálka Tomáš Sedláček, David Orrell: Soumrak homo economicus

FOTO: Archív nakladatelství 65. pole

Rozhovor českého ekonoma a kanadského matematika vedl v Oxfordu pro (patrně britský) rozhlas český novinář Roman Chlupatý. Už to je ukázka, jak dneska vypadá svět. Typická publicistika na vážné téma se pokouší lehkou formou vysvětlit, co a proč se děje. I v Británii škrtají sociální výdaje a bankovní manažeři se nevzdávají bonusů.
Orrell říká: Manažer hedgeového fondu si může přijít na miliardu ročně. A miliardy lidí žijí za méně než dolar denně. Nebo tato úvaha: Je současný stav způsoben převahou rozhodování řízeného pravou polovinou mozku? Která se raduje, když všechno spočítá, a nedbá na degradaci životního prostředí, protože ta je nevyčíslitelná?