Howard Jacobson
Finklerovská otázka
Přeložila Magdaléna Potočňáková.
Odeon

obálka Howard Jacobson: Finklerovská otázka

FOTO: Archív nakladatelství Odeon

Julian Treslov má komplex z toho, že není žid, tak je nakonec židovštější než jeho židovští přátelé – autor pseudofilosofických příruček Samuel Finkler a český emigrant Libor Ševčík, novinář a spisovatel životopisů hollywoodských hvězd. Aby se to nepletlo, tak samozřejmě i Howard Jacobson (1942) pochází z židovské rodiny. Kniha je anoncována jako humoristický román, ale problematika antisemitismu a antisionis mu a všeprostupující diskurs o vyvolenosti vyvolává spíše stav, kdy čtenář balancuje nad propastí: nad ní ho sice rozesmávají hrdinové podobající se Herzogům (Saul Bellow), Goldům (Joseph Heller) nebo Zuckermanům (Roth), ale dole na dně propasti se odvíjí každodenní realita Blízkého východu a euroamerické civilizace.

Michal Šanda
Sebrané spí si
Nakladatelství Petr Štengl

obálka Michal Šanda: Sebrané spí si

FOTO: Archív nakladatelství Petr Štengl

Beng! Beng! Beng! S abecedou zavěšenou proklatě nízko vchází spisovatel a jeden z častých autorů zdejších nerecenzí Michal Šanda do literárního salonu, nechá si nalít panáka legrace a pak asi deset půllitrů chlazených rybářských, vepřových a cyklistických historek, kývne na pozdrav všem u stolů, co jsou plní ambic a marnosti, a pak vypadne zase zpátky na silnici života. Jen dveře zavěšené na jediném pantu zaskřípou opakující se ozvěnu, že pistolník už odešel. A uprostřed čela díra / zasažen básní čtenář zmírá. Snad vás Švandova poezie i próza, nálady, nápady a návody zasáhnou přímo na komoru. A taky jeho úplně obyčejné moudrosti: třeba že i prohra je hra, jenom ne tak veselá. Kvůli tomu ale umírat nemusíte. Beng! Beng! Beng!

Vojtěch Lindaur
Neznámé slasti
Příběhy rockových revolucí 1972–2012
Plus

obálka Vojtěch Lindaur: Neznámé slasti

FOTO: Archív nakladatelství Plus

Potřeba popsat a definovat jakýkoli jev patřila vždy k obecným znakům člověka, který hledal, dobýval a objevoval. V současné době, plné fragmentarizace, specializace a relativizace všeho kolem nás, už je ale takových šílenců málo. V hudbě, kterou nespojujeme s adjektivem vážná, panuje již delší dobu žánrová promiskuita: málokdo je schopen popsat, jak který styl vlastně vznikl, co je jeho podstatou, kdo je jeho typickým představitelem. Hudební publicista a překladatel Vojtěch Lindaur se pokouší přijít tomu aspoň trochu na kloub, i když ví, že: Každý z nás si může z té obrovské tříště sestavit svůj vlastní krasohled, své vlastní lego, své vlastní dějiny.