Nakladatelství Dauphin ji vydalo symbolicky 26. listopadu, tedy v den básníkových devadesátin. Sbírku Curricula tvoří osmapadesát básní s názvem Curriculum 1 Curriculum 58, plus bonusové Curriculum z Prahy 7. Nenechme se ale odradit kartotéční monotónností názvů. Básně samotné jsou pestré, jako je pestrý náš svět. Protože jde ve sbírce o jakýsi letmý průřez básníkovým životem, musí v ní nutně zaznít i temná struna v podobě vzpomínky na dobu protektorátu. Curriculum 24: Ve středu paní Hnátková pomáhala / ve druhém poschodí u Krajbichů / kolem šesté provázela / malou Židovku Anežku do Sokola / posledně jí řekli že je Židovka / že tam nemá co dělat / Anežka odpověděla / že je Židovka jen napůl / a že bude cvičit jen napůl / nastal křik hrozby a nadávky / paní Hnátková brečela / po celé cestě domů.

Nebo Curriculum 34: Chodila k nám Milena pana Kafky / tenkrát mě poslala pro cigarety / vrátil jsem se bez nich / zapomněl jsem v trafice jejich jméno / Tím líp řekla aspoň nebudu kouřit / otec jí nabídl své egyptky / Na ty se rychle umírá usmála se / a zapálila si / oba zemřeli o málo později – na Německo.

Na opačném pólu je dryáčnické Curriculum 46: Ryngle byly přesně žluté / děda v penzi zahradničí / v neděli je evangelík / tlustá babička teď cvičí // Do jejich vsi u Poděbrad / poprvé jsem řídil auto // Máme osm prarodičů / co ty sestro říkáš na to.

„Jo, tahle sbírka se mu povedla,“ konstatovala paní Grögerová, která se ale taky nefláká; v loňském roce, kdy mimochodem rovněž překročila devadesátku, napsala knížku Dva zelené tóny a rukopis bude v těchto dnech odevzdávat do Edice současné české poezie.

František Listopad

František Listopad

FOTO: Michal Krumphanzl, ČTK

„Co jste to ale měli s Joskou kdysi s Listopadem za patálie?“ ptá se mě, má pamatováka. To bylo tak: chodívali jsme na přelomu letopočtu každou středu s Josefem Hiršalem do Literárních novin vyzvednout tam Ivana Wernische a potom jsme pokračovali do některé z nedalekých staroměstských vináren. Wernisch ovšem ten den musel ještě cosi v redakci dodělat. Na polici mezi štosy obtahů starých čísel uviděl Hiršal láhev vína, a že si čekání zpříjemníme.

Později se ukázalo, že si tam onu láhev uschoval právě František Listopad. Hodlal ji, až zase přijede z Portugalska do Čech, dát darem snad Václavu Havlovi, to už nevím přesně. Rozhodně šlo ale o láhev neobyčejnou, Château Laffitte Laujac, ročník 1902. Bohužel byla bez viněty, pročež jsme ji vyžahnuli a prskali u toho usazený vinný kámen. A Joska povídá: „Ivane, to doděláš zejtra. Pojďme si do Konírny spravit chuť!“

Kromě Curricul přišel Daniel Podhradský z Dauphinu ještě s dalším nakladatelským počinem, a sice vydat Listopadovo básnické dílo souborně. Na začátku ledna vyšel první svazek, obsahující verše z let 1943 až 1981. Editorsky se na něm podíleli Michal Hrubý, Olina Stehlíková a Michal Jareš. Druhý díl, od roku 1982 do současnosti, je připravený k vydání.

Curriculum 43: Poezie je pro všechny / ale něco si nechám pro sebe / poezie je veřejná / skrytý pod spadaným listím na Letné / to všechno nemohu domyslet / spěchám na turnaj ping-pongu / málem ho vyhraju v noci ve snu vše domyslím // a pak řeknu.

A já za sebe na závěr řeknu, že mám radost, že ani po devadesátce se do básnického důchodu neodchází a že to Františku Listopadovi píše. A jak!

František Listopad
Curricula

Dauphin

obálka František Listopad: Curricula

FOTO: Archív nakladatelství Dauphin