Susan Sontagová
Ve znamení Saturna
Přeložil Martin Pokorný.
Paseka

obálka Susan Sontagová: Ve znamení Saturna

FOTO: Archív nakladatelství Paseka

Americká spisovatelka, esejistka, estetička, teoretička fotografie Susan Sontagová (1933–2004) pochopila, že blazeovaný, nepokorný, unuděný západní svět nemá cenu operovat s lokálním umrtvením a své názory a pohledy na společnost nebalila do hedvábných papírů. Tam, kde jiní „pracovali“ s pilníkem, používala raději rozbrušovačku.
Mohla si to dovolit, patřila k nejbystřejším intelektuálním mozkům druhé poloviny 20. století. V esejích (sedm textů ze sedmdesátých let) se zabývá životem a dílem sociologa, básníka a anarchisty Paula Goodmana, básníka a divadelníka Antonina Artauda, režisérky a fotografky Leni Riefenstahlové, literárního kritika a filosofa Waltera Benjamina, režiséra Hanse-Jürgena Syberberga, literárního kritika, filosofa a sémiotika Rolanda Barthese a prozaika Eliase Canettiho.

Halldór Laxness
Křesťanství pod ledovcem
Přeložila Helena Kadečková. (Dybbuk)

obálka Halldór Laxness: Křesťanství pod ledovcem

FOTO: Archív nakladatelství Dybbuk

Naposledy vyšel český překlad islandského nositele Nobelovy ceny (1955) před více než čtvrtstoletím. Jeho tvorbu ze šedesátých let, kdy se rozešel se „socialismem“, však neznáme. Román Křesťanství pod ledovcem z roku 1968 (výtečný, víceznačný název) je pokusem využít prvky francouzského nového románu a konfrontovat klasický evropský model víry s východními typy náboženství, se směry, které můžeme zahrnout pod pojem New Age, a s hodnotovou relativizací. Biskupský emisar (Embi) je vyslán do farnosti na poloostrově Snaefellsnes, aby podal zprávu, co se tam děje. Na místě zjistí, že kostel je zatlučen prkny, na hřbitově se nepohřbívá, pastor neslouží mše, místo toho ková koně a opravuje primusy. A na otázku, zda je opravdu pastorem, odpovídá: Těžko říct…

Pavla Horáková
Hrobaříci v podzámčí
Apostrof

obálka Pavla Horáková: Hrobaříci v podzámčí

FOTO: Archív nakladatelství Apostrof

Předloni před Vánocemi jsme na tomto místě psali o Hrobařících poprvé, tenkrát se proháněli po pražském olšanském hřbitově (Tajemství Hrobaříků, Olympia 2010). Dnes o nich píšeme podruhé, protože právě vychází pokračování, ve kterém stejní hrdinové míří na venkov, kde se účastní archeologických vykopávek, ale taky jezdí na koni v zámeckém parku nebo tančí v komnatách s pravými hrabaty. Pro dospělé čtenáře je povzbudivé, že pokud knihu najdou v knihovničkách svých ratolestí a budou mít odvahu ji otevřít, nuda jim hrozit nebude, třeba proto, že promyšlené dětské detektivní příběhy z pera překladatelky a publicistky Pavly Horákové (znáte ji i ze stránek Salonu) lze číst v mnoha příjemných i méně příjemných rovinách. O příští Vánocích budeme o Hrobařících nejspíš psát potřetí, to má totiž vyjít závěrečný díl trilogie pod názvem Hrobaříci a Hrobaři.

Marie a Karel Dvořákovi
Sto dětí mi říká brácho

Cesta

obálka Marie a Karel Dvořákovi: Sto dětí mi říká brácho

FOTO: Archív nakladatelství Cesta

Nenápadný titul Sto dětí mi říká brácho nabízí vyprávění o tom, jak se jedna jihomoravská manželská dvojice rozhodla naprosto samozřejmě vyjet do daleké Indie a tam několik měsíců dobrovolně pracovat ve venkovské škole pro chudé děti v jedné z nejzaostalejších oblastí současného světa. Text je to poutavý překvapivě tím, že je prost všech literárních ambicí, a tedy ve výsledku čistý, ve všech významech toho slova. A navíc se dozvíte něco o indické dopravě, kriketu nebo o tom, že při zatmění Slunce se v Indii do školy nechodí.