Článek
Na druhou stranu je štěstí, že Jiří Horníček vydání publikace nijak neuspěchal. Jeho několikaletý výzkum byl předzvěstí pečlivě připraveného titulu, přičemž největšími devizami jsou korekce nepřesných (ale často tradovaných) informací z dřívější doby a kritické ověřování faktů.
Kniha Gustav Machatý. Touha dělat film (Host 2011) je rozdělena podle režisérovy filmografie a každé dílo zasazuje do kinematografického i uměleckého kontextu místa a doby vzniku. V důsledku tak ukazuje, jak Machatý jako umělec nekompromisního ražení nezapadal do prostředí komerčního filmového přístupu ani na jedné straně Atlantského oceánu.
Za svůj život natočil filmy v Rakousku, Itálii, USA či Německu. Proslul neotřelými formálními postupy, například ke svému Nocturnu z roku 1934 napsal libreto, o kterém sám mluvil jako o „bohapustém kýči“, a to vše jen proto, aby dokázal, že i takovou látku lze zvládnout se vkusem. V Evropě byl obvykle i producentem svých snímků a v době, kdy produkční studia šetřila každý haléř, se mnohdy nebál okamžitě investovat vlastní prostředky, aby efektivně odstranil tvůrčí problém. To nebyla touha, to byla posedlost dělat film.
Gustav Machatý s chotí na karlovarské kolonádě
Machatý začínal na přelomu desátých a dvacátých v naprosto amatérských podmínkách. Zblízka zažil dobu, kdy cenzor znamenal více než režisér. Autorství bylo v rámci filmové výroby tehdy vnímáno velmi svévolně a on byl jedním z mála těch, kteří české prostředí naučili respektovat jména režisérů a jejich profesi. Těžko bychom v naší filmové historii našli druhou takovou osobnost.
Horníčkova kniha je komplexní životopisnou studií, která byla sestavena s erudovaností a s citem, hlavou i srdcem. Lze jí vytknout jen drobnosti. Autor se například málo zaměřil na zvukovou koncepci filmu Ze soboty na neděli (která je zásadní pro období přechodu z němé do zvukové kinematografie), což je škoda tím spíše, že klíč k jejímu uchopení nabízí třeba nedávná publikace Petra Szczepanika Konzervy se slovy. Překvapivě v knize chybí také zmínka o Machatého sporu s Hugem Haasem ohledně autorství námětu k filmu Ať žije nebožtík.
Horníček dobře pracuje s cizojazyčnými zdroji. Mezi anglickými, německými i italskými překlady však přece jen trochu postrádám francouzské ohlasy na filmy Ze soboty na neděli a Extase, jejichž frankofonní verze Machatý realizoval. Ale to je zřejmě obdobný problém jako s tehdejším natáčením filmů: rozpočty na poznání historie jsou v dnešní době stejně omezené a v podstatě můžeme být rádi, že v těchto podmínkách nějaké kvalitní monografie vůbec vznikají.
