Lucie Lomová
Divoši
Labyrint

V roce 1908 přivezl cestovatel Alberto Vojtěch Frič do Prahy Čerwuiše, paraguayského indiána z kmene Čamakoků. V našem prostředí je tato událost, která ve své době plnila společenské rubriky v tisku, mimořádná tím, že česká zkušenost s „divochy“ byla z geografických důvodů nulová. Frič sepsal v roce 1943 vyprávění o Čerwuišovi pro časopis Pestrý týden, kde vycházelo na pokračování. Dnes je tento příběh stále silný. Možná díky globalizaci a s ní spojenými problémy ještě silnější. Své kreslířské kvality dokázala Lucie Lomová už v komiksu Anna chce skočit. Navíc její rovněž komiksové Divochy mohou bez rozpaků využívat učitelé ve výuce hned několika předmětů.

Amélie Nothombová
Kyselina sírová
Přeložila Lucie Šavlíková.
Mladá fronta

V honbě za sledovaností provede jistá televizní stanice několik zátahů a nahodile pozatýkané oběti odveze v dobytčácích do koncentračního tábora s nepřetržitě běžícími kamerami. Pak už stačí jen přidělit vězňům čísla, obsadit role bachařů, vybavit je neomezenou mocí a může se vysílat velkolepá reality show, která trhá divácké rekordy. V orwellovské antiutopii vystavěné kolem vztahu kápa Zděny a vězenkyně CKZ 114 vypráví belgická autorka příběh o lidské povaze, o kráse a touze, bezpáteřnosti a integritě, sebeobětování, kompromisech, bezmoci, ale hlavně o moci, která nepůsobí jako žíravina jen na oběti, ale i na samotné vykonavatele.

M. J. Hylandová
Co se stalo
Přeložil Pavel Bakič.
Kniha Zlín

Mladý Patrick Oxtoby se vykašle na studia, rozejde se s ním dívka a on se rozhodne začít nový život. Odstěhuje se od rodičů, s nimiž si moc nerozumí, a najde si práci jako automechanik v přímořském anglickém městě. Ale ani tady se mu příliš nedaří, hlavně pokud jde o vztahy s lidmi, a jednoho dne se cosi zvrtne úplně. Od té chvíle sledujeme volný pád hrdiny a zároveň vypravěče, který jako by nebyl aktérem svého života, nýbrž jen bezmocným přihlížejícím. A důležitou otázkou zůstává, zda si sám vůbec přeje, aby tomu bylo jinak. Román z pera britské učitelky tvůrčího psaní podává citlivý portrét jednoho ztroskotance na pozadí poměrů Británie šedesátých let.

Jan Vladislav
Nebylo těžké říci ne
Radioservis

Chartu jsem podepsal se souhlasem. Protože právě tam bylo také jistým způsobem řečeno, že to je svět, ve kterém my jsme nuceni žít, a že to není svět náš. Jan Vladislav (1923–2009), básník, esejista a překladatel, opravdový šlechtic české literatury. Většinu svého života prožil na odvrácené, méně viditelné straně kultury, přesto je za ním úctyhodné překladatelské dílo, výtečné eseje a básně, knihy pro děti či práce vydavatelská, v zahraničí pak i činnost pedagogická, novinářská a organizační. Nezajímaly ho tribuny, prebendy a zasloužilé umělectví. I jeho knižní zpověď, jež vnikla na základě vyprávění v rozhlasovém cyklu Osudy na stanici Vltava, je františkánsky skromná a pokorná.