Tento výraz měl původ v ještě starším, předosvícenském slovníku, neboť pocházel z dob, kdy se mluvilo například o lesku královského dvora (třeba právě krále Slunce), což bylo třeba chápat doslovně: dvůr oplýval zlatem a stříbrem, královská koruna se skvěla drahokamy stejně jako oděvy dvorních dam, leskly se i generálské epolety. Byl to lesk, který byl zdaleka viditelným znakem skvělosti.

Když doba králů skončila, světlo zcivilnělo, přešlo od okázalosti na stranu rozumu (petrolejka je výdobytek občanské inteligence spolupracující s technologií) a stejně tak se i ze slova glanc vytratil význam okázalosti – zůstala s ním však spjata elegance jako sociální ctnost. Když se o někom řeklo, že ztratil glanc, znamenalo to, že pozbyl vážnosti mezi ostatními. Ale vážnost je obtížně definovatelná kategorie, neboť nelze přesně stanovit, z čeho se skládá: její pravidla vycházejí najevo vždy až jejím ztrácením. Když třeba někdo v každé větě řekne dvakrát „jako“, je zřejmé, že ztrácí glanc.

Tato ošidná spřízněnost slov, která dělí celé kulturní světy, je právě proto velmi zrádná. Jejich různé významy a metaforické základy prosakují na povrch, všelijak se míchají a pak se často stane, že zmaří účel, kvůli kterému byla použita. Což je nápadné zejména tehdy, když se taková slova stanou modelem chování: člověk se totiž spíše řídí slovy než naopak, byť to popíráme. Není málo těch, kdo chtějí získat glanc prestižními oděvními doplňky a lysé hlavy lze docílit nejen věkem a dědičností, nýbrž i jejím pečlivým vyholením. A právě tehdy se může stát, že se záměr mine účinkem a kultura se pomstí za své zneužívání. Politik s holou hlavou chce vynikat, avšak jeho svítivost je právě jen na úrovni petrolejky. Čím nápadněji se leskne, tím více ztrácí glanc.

Vizme jej řečnit v záři televizních kamer: přestrojen za myšlenkový pochod oplývá jazykovými drahokamy a skví se tituly. Jeho hlavu je dokonce pro účely televizního přenosu nutno poněkud přepudrovat, aby se ve vlastním lesku neproměnila v nezřetelnou skvrnu. Politik sice vylučuje vážnost jako brouk feromony, přesto je nějak matný a páchne petrolkou jak někdejší bleskovka. Nemá glanc.

Miroslav Petříček

Miroslav Petříček

FOTO: Michaela Říhová, Právo

Není divu: vyholenou lesknoucí hlavou chce vzbudit vzpomínku na záři královských dvorů, avšak jeho adresátem je občanská společnost, takže nápadná je spíše jeho podoba s holou lebkou. Značkové oděvní doplňky by byly elegantní, kdyby nebyly zavěšeny ve výkladní skříni občanských nectností, a titul magistr by byl úctyhodný, kdyby se jím jeho nositel nehonosil jako hraběcí korunkou a nezněl jeho sluchu téměř jako markýz.

Vyniká – ale jako skinhead, který zabloudil do feudalismu. Nedivme se potom, že politika víc a víc ztrácí glanc.