Po zevrubné prohlídce bylo seznáno, že se v redakci nenacházejí žádné stopy po bílém prášku, pouze na psacím stole ležel jakýsi balík z tiskárny. Byla v něm básnická sbírka Pikantní poldové (Druhé město 2011). Není to pikantní? Poldové sbírkou zalistovali. Rutinní filcunk, ale – ouha! Významně zvedli obočí a zadívali se na Přidala: Dnes v městské opeře / dávají kus / JOINT ANEB MOZART SE RÁD HIHŇAL // Diváci v lóžích / brejlí do programů / nastoupí smyčce / černoch na scéně / spustí sólo: // Umotám si špeka / většího než péro // A sbor: // Umotá si špeka / většího než péro // V sále to zašumí / dámy se smějí / pánové vytáhnou / house party papírky / za chvíli se nad nimi / vznášejí obláčky // Dnes v městské opeře / všichni potahují / z obří karotky / černoch levituje / sbor se vlní // Příští program: / KOKAINOVÁ FLÉTNA.

Nasírat pikantní poldy se nevyplácí. Na Přidalových zápěstích zacvakla želízka.

„Ach ne!“ zabědoval nakladatel Martin Reiner. „Nezatýkejte mi osvědčeného autora. On umí i docela neškodné lyrické básničky.“

„Mlč, hadrníku, tebe jsme se na nic neptali,“ odsekl nejpikantnější z poldů, jejich velitel, na jehož náramenících se skvěly nálepky od tabasco omáčky.

Přidala naložili do auta a odvezli na bengárnu, na fízlárnu, do cely předběžného zadržení – jak chcete. A nechali ho tam vytuhnout až do pondělka. Pondělí deset nula čtyři // pohled z okna: // vyšetřování je v mrtvém bodě // protokol: // pondělí / deset nula čtyři // myši se prokousaly oblohou.

Pikantní poldové jsou úplně stejní jako ostatní poldové a ctí klasiku – hru na dobráka a prevíta. Zdánlivý dobrák zahájil výslech otázkou, dá-li si čaj. Přidal přikývl. Prevít se potutelně usmál: Něco se stane / čaj se dělá / trochu déle / než je uvedeno / v návodu k přípravě // Přesněji řečeno / ze tří až pěti minut / je najednou / 105 let // Postavíte vodu / ve dvaceti / a vytáhnete sáček / jako mrtvola / s citrónem v puse // Návštěva je uražená: / Zvonili jsme na něj / celou věčnost // Čaj který / nelze vrátit.

Po počátečních výhrůžkách začali pikantní poldové datlovat protokol: Přidal, Tomáš. Narozen 14. 6. 1968 v Brně. Básník, výtvarník, ilustrátor, muzikant. Debutoval v roce 1996 sbírkou Všechno má barvu mýdla. Dále vydal knihy Škytavka z hlediska literární teorie (1998), Člověk v mé vaně (2000), Úschovna rozhovorů (2003), Kokosová opice (2004) a Hlasi v sušence (2007).

„Hlasy se píšou s ypsilonem na konci,“ podotknul Přidal.

„Jak jako?“ „Já jenom že jsem občanským povoláním učitel, tak abych nepodepisoval protokol s hrubkou.“

Vyšetřovatel protokol zmuchlal a hodil ho do koše. Rozdělení na dobrák a prevít přestalo platit. Přidal dostal ukrutně přes kušnu, načež ho pikantní poldové vykopli na ulici. Zrovna v okamžiku, kdy kolem bengárny prohopkal klokain, s kapsou naditou vy víte čím.