Článek
„Už jsem jich spoustu odvezl do antikvariátů, rozdal, ale rychleji to neumím,“ omlouvá se hned ve dveřích, zatímco mně, která je tu poprvé, padá čelist. Za sedmačtyřicet let bydlení nezapustil kořeny sám. Knihami obrostla chodba i oba pokoje. Pokrývají postel, vyhnaly se na židli a na stůl, popínají skříň. Vypučely v likérníku. Větve podpírají strop. Na zemi se mezi jejich trsy vine cestička. Tohle není dílo lidské ruky, ale prales. A kmeny drží pevně, chrání svého knihomola, odmítají vyklidit prostor. Je jim to houby platné.
Majitelé Jakubova bytu konečně uspěli v akci demontáž regulovaného nájemníka. Vzdoroval dlouho, přestál osvědčené triky: děravou střechu, zplesnivělé zdi, vydržel dvě zimy v mrazu, protože dostal zákaz skladovat uhlí na chodbě v podkroví, kde žil sám, aby nepřekážel. Sklep mu zamkli roky předtím. Jenže co by jako chtěl, zavazet na Hanspaulce v bytě s výhledem.
„A to mi dneska oznámili, že mi nezaplatí stěhování,“ vypadne z něj, zatímco vlečeme další bednu. Málem mu ji pustím na nohu.
„To se necháte takhle šikanovat? Člověče! Snad máte taky nějaký práva!“
Podívá se na mě, jako bych po něm chtěla, aby se domohl spravedlnosti ve starověké Číně. U císaře a čínsky. A zavře na chodbu, kdyby někdo poslouchal.
Dáváme si pauzičku na balkoně. Půvabná krajina střech, panorama vikýřů. Průrvou Dejvic dohlédneme až na pravý břeh Vltavy a bohnické sídliště. Nový byt má stejnou velikost a podobné dispozice. Jen je ve sklepě a do půlky okna postavili garáž. Myslím na kamarádku, kterou dožrala šikana majitele tak, že mu místo šestnácti tisíc tržního nájemného dala na stůl výpověď a přestěhovala se do lesní chatky nad údolím Sázavy. Jenže jak odvléct do lesa les knih, že. Jak přesadit sebe. Na podzim.
Pak se roztřese půl Hanspaulky. Na reprezentativní hmotu sousedova trávníku vjela sekačka jak tank a bez milosti holí každý stonek nad půl centimetru. Tady by se neschovala ani pecka od švestky. Ne že by tu nějaká slivoň nebo jiný strom stály. Je to placaté a holé a sterilní a mrtvé. Právo na život mají jen přihrblé jednoletky. No, byt jako úložný prostor pro nájemníka má taky své výhody: stěhování nebolí, protože nevytrháváte žádné kořeny. Takže jde rychleji a máte čas si vydělat třeba na sekačku. Radši jdeme zpátky dovnitř sázet trvalky do banánek, než nás smetou vibrace pod rozjařený nůž.
