1. Druhé město

Sbalil jsem do batohu knihy Michala Ajvaze a vypravil se na cestu. Můj byt se mi stal neobyvatelným, ze snů jsem se vzbouzel s představami o návštěvě z druhého, podmořského světa, při splachování toalety jsem slyšel hučení oceánu a děsil jsem se chvíle, kdy Borgesův portrét na zdi obepnou chaluhy a z vany na mě vyskočí mrož. Kdybych četl jiného českého spisovatele, nemohlo by se mi to stát, ale Ajvaz je výjimečný vypravěč a jeho romány jsou jako prsty vstrčené do švů mezi světem, jejž doposud obýváme, a světem, kam je nám dovoleno jen nahlédnout. Vábí čtenáře úplně jinak než většina ostatních, dobro i zlo, láska i nenávist, zrození i smrt jsou v jeho knihách zbaveny vášnivosti našeho navyklého vypravěčství, jsou ponořeny na mořském dně a my přes hladinu vidíme jen jejich netělesné tyrkysové odlesky.

Rozhodl jsem se nečekat, až obyvatelé druhého, podmořského města dorazí a vydal jsem se jim vstříc. Vypsal jsem si z Ajvazových knih klíčová slova a doufal, že mě zavedou k cíli. Byla to slova: sen, příběh, znak, cesta, touha, město, moře, kuře, stavení. Hodil jsem batoh na záda a vyšel na chodbu (kytky jsem nezaléval, to nechám na obyvatelích vodního světa). Než jsem za sebou zabouchl dveře, zahlédl jsem koutkem oka, jak na okenní římsu usedl racek a začal se chechtat.

2. Prázdné ulice

Bylo babí léto, ale slunce se opíralo do mé ztrápené hlavy, jako bychom byli na řeckém ostrově. Chodil jsem prázdnými ulicemi a snažil se vnímat symboly města. Míjel jsem přízemní byt, kde žil starý muž, jemuž jsem říkal John Silver, protože mi připomínal kapitána pirátského korábu – vykláněl se z okna jak z kapitánského můstku a unavené oči upíral k obzoru, jenž končil v rybářských potřebách na druhé straně ulice. „Dnes vám budu vyprávět příběh o tajemné knize, v níž se zjevují písmena až po tom, co ji člověk dočte,“ zavolal na mě. „Vyprávěl mi ho včera v hostinci U Sta roků samoty jeden cizinec, jemuž ho vyprávěl jeho strýc námořník a tomu ho vyprávěla jeho krétská družka, co ho četla ve staré knize, zastrčené v antikvariátě v Heraklionu, a tu knihu napsal prapotomek řeckého filosofa, který…“ Omluvil jsem se, že nemám čas naslouchat jeho příběhům, že hledám svou vlastní cestu do druhého města. John Silver se však nedal zastavit, vyprávěl dál a já se neubránil a v bezděčném gestu jsem obrátil oči v sloup.

A vtom jsem to spatřil. Oblohu přetínalo obrovské písmeno V. „Vítězství,“ zaradoval jsem se, tajemnou literu zformovala letka jiřiček táhnoucích na jih. Sledoval jsem, kam míří hrot, jejž ramena „véčka“ svírala, a nebylo pochyb, že ptačí šipka ukazuje k domu vzdálenému jen několik set metrů ode mě. Chvatně jsem se rozloučil se starým vypravěčem a utíkal ke svému novému cíli. John Silver cosi rozladěně zamumlal a šel si otevřít láhev rumu.

Michal Ajvaz

Michal Ajvaz

FOTO: ČTK

3. Cesta na jih

Dům, k němuž mě zavedly jiřičky, zářil tyrkysovou barvou a zelená ženská socha v průčelí, která podpírala balkón, vypadala dokonale, jako by ji odlili podle vzoru z Atlantidy. Nepochybně jsem byl na správné stopě. Na domovních dveřích i na výloze bylo napsáno ČEDOK. Jistě to byla zkratka. Mohla označovat Československou dopravní kancelář, ale třeba i Čenich dokonalého kočkodana, Četu ekvádorských dokumentaristů nebo taky Čestnou expedici do oceánského království. Vedle nápisu byl znak, zachycující volavku v letu. Nejsem tou volavkou nakonec já? napadlo mě. Nestávám se součástí rozsáhlého ptačího spiknutí? Vzpomněl jsem si na racka z okenní římsy, na disciplinovaný útvar jiřiček a nakonec na Hitchcocka. Ale už jsem při své cestě zašel příliš daleko na to, abych se mohl vrátit zpátky. Přestal jsem sýčkovat a vešel dovnitř.

Muž za přepážkou mi výrazem tváře připomínal mořského koníka. Vyslechl si mé vyprávění o mrožovi ve vaně, starém Johnu Silverovi, antikvariátu v Heraklionu i tajemné volavce a rozprostřel přede mě knihu vytištěnou na lesklém papíře, plnou barevných fotografií hotelů, pláží a architektonických památek.

Uviděl jsem nápis Lucemburská zahrada, ale hned jsem otočil stránku. Nedávno jsem četl Ajvazovu knížku, která se jmenovala stejně, a v mé magické cestě mi pomohla míň než ostatní. Při pohledu na další stránku jsem ale poznal, že jsem skoro u cíle. Kréta. Vyprávěl o ní John Silver, psal o ní Michal Ajvaz, a hlavně je tam moře. Koník za přepážkou zpozoroval můj radostný výraz a promluvil na mě ve svém jazyce: „Last minute? All inclusive?“ Odložil jsem luštění jeho řečového systému na později a věnoval se obrázkům písečných pláží, po nichž se procházely ženy svou dokonalostí připomínající sochu z průčelí domu. Všechno do sebe začínalo zapadat.

Pod každým blokem fotografií jsem zpozoroval shluk číslic, v němž obvykle dominovaly nuly. Symbol nul může označovat mnoho věcí, začátek letopočtu, bod mrazu a ve zdvojeném počtu i toaletu, proto jsem se koníka za přepážkou zeptal, jaký význam těmto cifrám přisuzuje on.

„To je cena,“ řekl muž a tentokrát jsem mu porozuměl.

Povzdechl jsem si. Pak jsem zavřel tajemnou lesklou knihu a vycouval zpátky ke dveřím.

4. Zlatý věk

Vyšel jsem na ulici, letku jiřiček jsem v dálce zahlédl, jak se blíží k sídlišti Jižní Město, a hrot jejich véčka teď ukazoval k úplně jiné budově. Vydal jsem se opačným směrem. Zlákal mě znak jistého pivovaru na vývěsním štítu restaurace, vešel jsem dovnitř, usedl pod slunečník a objednal si desítku. Když mi ji hostinský nesl, pivo se rozzářilo v poledním slunci a vrhalo do okolí zlaté odlesky. V tu chvíli jsem pochopil, že v tom zlatém odlesku je víc smyslu než ve znameních, která jsem dosud hledal. Že smotky babího léta jsou písmena v Knize Druhého města a šumění kaštanů nad mou hlavou je jeho hymna. Pil jsem pivo a prožíval svůj zlatý věk.

Večer jsem se vrátil do svého bytu. Racek už na okenní římse neseděl a vana byla pořád prázdná. Vyrovnal jsem Michala Ajvaze zpátky do knihovny, mezi Julesa Vernea a Franze Kafku, a šel zalít kytky.

 

Z románů Michala Ajvaze (1949) vybíráme tituly Druhé město (Mladá fronta 1993), Zlatý věk (Hynek 2001), Prázdné ulice (Petrov 2004) a Cesta na jih (Druhé město 2008). Román Zlatý věk získal v USA cenu společnosti Amazon za nejlepší sci-fi a fantasy knihu za rok 2010 a byl jedním z kandidátů na nejlepší překladovou knihu v USA v loňském roce.