Článek
Jeho syn Homer (1858–1942) byl o poznání méně cílevědomý. Nedokončil studia na střední škole a zběhl i z vojenské akademie ve West Pointu. Poflakoval se odnikud nikam, neustále měnil zaměstnání, než mu otec prostřednictvím svých konexí zajistil místo prubíře v mincově ve Filadelfii. Aon tu kupodivu setrval až do odchodu do penze v roce 1928. Dva roky nato se s manželkou Isabel přestěhovali za synem Ezrou do Itálie. V Rapallu začal Pound sepisovat vzpomínky na dětství prožité ve wisconsinském městečku Chippewa Falls.
Se zvyšujícím se věkem, respektive počtem přečtených knih, údajně klesá u čtenářů zájem o beletrii. Události už nechtějí mít přefiltrované přes názory a fantazii spisovatele. Proto vyhledávají častěji naučnou literaturu, odborné publikace nebo paměti. Jak vyplyne z následujícího, knížka Syn slavného otce / Otec slavného syna je pro takové dobrý tip.
Atmosféra Poundových vzpomínek se blíží té, kterou dobře známe z knih Marka Twaina, Pound ovšem nefabuluje, není spisovatel. Pouze s citem pro drobnokresbu zachycuje tehdejší reálie: jako plavení dřeva po řece nebo jak vypadal poštovní úřad. Proto je takovým překvapením, když se v případě vzpomínky na školu zčistajasna odváže bezmála k experimentu: Oznamovací způsob přítomný čas tvař se že dáš pozor a pak prásk a přes plot. Velká i malá rvačka, high low jack a hra má X jako H. D., A. E., W. B., S. T. E. E. k Jamesi Joyceovi, Bill Nyeovi, J. W. R., Cam. B. James Joyceovi, H. J. W. J. W. C. W. F. B.? Jména – Slavná Nancy, nech si kecy. Kééno, Faro, 3 Card Monte, Penuckle, Poker, Euker. Hraj tu hru. Jasně, Hurá hurá rá rá rá. Jdi do školy. Sedni k Nellie a buď tam v 9:00, ano.
Maloměstský poklid jeho dětství se změní v okamžiku, kdy H. L. Pound vytáhne paty z Chippewa Falls a vyrazí na západ do Dakoty. Na pozvání podplukovníka Robinsona je hostem v pevnosti Fort Totten. Píše se rok 1879. Připomeňme, že nedaleko a pouhé tři roky před tímto datem náčelník Sedící Býk pokořil Sedmou kavalerii v bitvě u Little Big Hornu.
ÚTERÝ: Náčelník Raoni z indiánského kmene Caiapo z povodí Amazonky protestuje proti stavbě vodní elektrárny Belo Monte na brazilské řece Xingu. Projekt ohrožuje životní prostředí a znamenal by vysídlení indiánů z jejich území.
Jednoho rána vyhlédl H. L. z okna a podivil se, proč je všude tolik hluku a vzrušení. Brzy na to přišel. Venku před pevností v prérii bylo vidět stovky indiánů mířících k pevnosti. Když přijeli blíže, viděl, že se zastavili a začali budovat tábor a vztyčovat svá týpí. Poníci táhli nemluvňata a zavazadla. Dvě dlouhé tyče přivázané k poníkům a vypletené provazy a na nich všechno, co indiánská rodina potřebovala. U snídaně byl H. L. informován, že další dny budou přídělové, protože USA dává každému buckovi (indiánovi mužského pohlaví) určité množství potravin na měsíc. Příděl sestával z pokrývek, mouky, slaniny a tabáku. Byl to nádherný výjev, a kdyby v té době existovala kamera, H. L. by jistě pořídil záběry této scény.
Indiáni na oplátku prodávali vojákům tomahavky, palice, dlouhé držadlo z tvrdého dřeva s velkým plochým kamenem upevněným na konci, přivázaným tenkým kouskem kůže. Šňůry korálků. Po rozdání přídělů vojáci uspořádali různé zábavy, hry, závody v běhu, v jízdě na koni atd.
Pound sám své vzpomínky žádným titulem neopatřil, a nikdy ani nezamýšlel stvořit souvislé vypravování. Po jeho smrti převzala tento tužkou psaný rukopis vnučka Mary de Rachewiltz. Dlouhá desetiletí ležel v archívu na jejím hradě Brunnenburg, až teprve v roce 2000 oslovila Ezra Pound Assotiation editora Alexe Marshe, aby ho připravil k vydání.
Mimochodem indiáni za Poundových časů vonívali jako tabák kima kan nick.