„Kapely jsou smečky. Fanoušci jsou smečky,“ píše publicista Michal Nanoru v úvodu knihy Zde jsou psi, a načrtává tak obraz současné kulturní džungle obydlené skupinkami hrdých dog, šlechtěných teriérů, roztomilých pinčlů i těch nejobyčejnějších voříšků. Hudba má moc spojovat lidi, a tak k ní odedávna patří i partičky tvůrců a posluchačů, kteří společně sdílejí svou lásku.

Jednou ze základních funkcí hudebních subkultur vždy byla identifikace s ostatními spiklenci, která dávala jedinci jistotu, že ve své posedlosti není tak úplně sám. V digitální éře, která dramaticky proměnila způsob tvorby hudby i možnosti, jak s ní vydělávat peníze, se tyto pouliční smečky více než čímkoliv jiným stávají záchrannými ostrovy v moři homogenní masové kultury – komunitami kreativních lidí, v nichž funkce umělce a fanouška splývají. Každý je tak najednou trochu muzikant, promotér, kritik, zvukař a divák v jedné osobě.

„Lidi nás nedávno začali označovat pojmem sekta, což má samozřejmě hanlivý podtón, ale my to bereme s humorem,“ říká Adam Nenadál, muzikant a jedna z vůdčích postav partičky Silver Rocket, která vydává desky a pořádá koncerty v rockovém undergroundu. „My neděláme věci primárně s cílem oslovit uzavřený okruh lidí, ale nemáme sebemenší problém s tím, když to tak zůstane. Idea expanze a růstu je nám cizí,“ dodává Nenadál, podle kterého scénu charakterizuje rovnostářský přístup k muzikantům, publiku, vydavatelům i promotérům.

Silver Rocket vzešli ze subkultury fanoušků hardcore punku a drží se principů DIY kultury akcentující soběstačnost a nezávislost: vydávají jen kapely, se kterými je pojí přátelské vazby (OTK, Esgmeq, Wollongong), a když se před lety vrhli naplno do promotérského byznysu, na svém webu své rozhodnutí vysvětlovali následovně: „Nikdo sem nevozí kapely, který se někomu z nás hodně líběj, a tak si musíme tak nějak pomoct sami.“ Logo se stříbrnou raketou teď funguje pro komunitu fanoušků jako známka kvality, které se dá věřit.

Není ale prostředí takové komunity v něčem omezující? Nechtějí stejní lidé nakonec poslouchat pořád stejnou hudbu? Nenadál, který kromě hardcore klasiků Gnu (momentálně spících) působí i jako osobitý písničkář Aran Epochal či sopka mluveného slova Aran Satan, si už na rozdílné reakce posluchačů zvykl: „Hudebně je část scény pořád ve starých zvukových souřadnicích. Já ale Satanovi i Epochalovi věřím natolik, že mě to nijak nefrustruje,“ říká.

Stejné zkušenosti má i rapper a výtvarník Vladimir 518, jehož parta Bigg Boss má pod svými křídly audiovizuální projekt SPAM, abstraktní beaty skupiny WWW či chystané metalové album rappera Jamese Colea. „Lidé se naučili reagovat slovy: To mě už míjí,“ říká Vladimir 518, který v souvislosti se svým vydavatelstvím používá nejčastěji termín rodina. Patří do ní muzikanti, DJové, grafici či filmaři a kromě desek skupin PSH, WWW nebo SuperCrooo vydává Bigg Boss i knihy a pořádá koncerty. „Založili jsme vlastní ostrov a na něm si spokojeně žijeme,“ říká.

Jejich nejnovější aktivitou je spuštění portálu www.biggboss.cz, na který jednotliví „ostrované“ píšou nejen o svých hudebních aktivitách, ale i o sci-fi, architektuře, robotice či výtvarném umění. Internet dává skvělou šanci jak kreativní partu rozšířit i do virtuálního světa. Jenže může virtuální komunikace vytvořit skutečnou smečku spiklenců? Adam Nenadál si to nemyslí: „Virtuální komunita je pro nás vnější a nevýznamný projev toho, co se děje uvnitř – a to jsou společný zážitky z koncertů, kecy na nich, společný nakupování desek, vaření pro kapely a tak dále,“ prohlašuje. Silver Rocket podle něj nikdy nevydali žádné album jen na základě zaslaných demonahrávek – vztah s kapelou musí být mnohem bližší.

Internetové labely jako třeba pražská Eclectica Records to vidí úplně jinak. Značka zaměřená na experimentální klubovou elektroniku sice před deseti lety vznikla jako extenze komunity DJů a producentů, kteří se potkávali na klubových večírcích, v poslední době ale přes internet expanduje i do zahraničí. „Letos se chystáme mimo jiné vydat i dva britské producenty, se kterými komunikuji jen přes sociální síť. V našem případě je nezávislost na místní příslušnosti klíčová – téměř veškerá produkce jde na odbyt v zahraničí,“ vysvětluje Michal Bureš alias DJ Blue. Na jejich virtuální ostrov se můžete přistěhovat odkudkoliv.