O vinylových deskách se dlouho tvrdilo, že jsou na vymření. Zdálo se, že do propadliště dějin je vytlačily technologicky pokročilejší a uživatelsky přívětivější formáty – magnetofonová páska a na začátku tisíciletí definitivně kompaktní disk. Jenže klasické černé placky přežily a v posledních letech dokonce zažívají velkou renesanci.

Říká se, že vinyly mají lepší zvuk a že z nich čiší staromilská láska k hudbě. Jsou také ideálním sběratelským artefaktem a velký formát obalu více svědčí grafice. Páteří alternativní scény se ale staly ze zcela jiných důvodů: v době snadného šíření hudby přes internet našli muzikanti i posluchači ve vinylu ideální formát, jímž se můžou vymezit vůči pojetí hudby jako zboží určeného k rychlé spotřebě.

V České republice tomuto trendu napomáhá i fakt, že se naše země stala bez nadsázky vinylovou velmocí. V Loděnicích nedaleko Berouna se v místních Gramofonových závodech lisují desky distribuované do celého světa. Zatímco na Západě se podobné továrny na počátku tisíciletí hromadně zavíraly, Loděnice přežily a naplňovaly poptávku po vinylových deskách pro DJe klubových žánrů a hip hopu. Teď když protagonisté tanečních žánrů hromadně odcházejí od gramofonů k digitálním přehrávačům, přesouvá se vinylová klientela směrem k žánrům rockovým. Pro ně se černá placka stává objektem bezmála ideologického významu.

„Vydávání na LP je výrazem touhy dělat něco jinak,“ prohlašuje Petr Ferenc ze skupiny Birds Build Nests Underground, která vinyly používá i při vytváření svých zvukových koláží. Podle originálního skladatele a zvukového kutila Tomáše Vtípila má vinyl v hudebním průmyslu stejnou roli, jakou má sama tzv. nezávislá scéna: „Za obojím je snaha vytvořit jedinečnou a trvalou hodnotu, bez ohledu na to, je-li to zrovna ta nejoblíbenější, nejjednodušší či nejvýhodnější cesta. Navíc je tu možnost, že si ho někdo pustí za padesát či více let, na rozdíl od samovolně se kazících CD.“

Kompakt je pro většinu hudebníků nezávislé scény také symbolem bezskrupulózních taktik velkých vydavatelství, pro něž je hudba především byznys. „V hardcore a punkové scéně znamenal vinyl v devadesátých letech vymezení se vůči diktátu velkých firem, které direktivně velely k přechodu na CD,“ vysvětluje František Březina z vydavatelství Magick Disk Musick tradici tohoto gesta. A tak pokud dnes mají muzikanti z nezávislé scény vůbec potřebu vydávat fyzický nosič, volí v symbolickém gestu odstřižení se od velkého hudebního průmyslu raději vinyl, k němuž často přidají také kódy na stažení hudby v digitálním formátu.

Podle Březiny se počty vinylů vydaných u nás zvedly za posledních pět let až třikrát. Na svém webu Srpuls.cz, který každoročně pořádá anketu Czech best vinyl disk, spočítal padesát tři dlouhohrajících desek a patnáct singlů s vročením 2010. Černá placka je znovu sexy a potenciálních zákazníků tolik, že už vinyly začaly zajímat i nadnárodní společnosti obchodující s hudbou. Regál s nimi dnes nechybí v žádném kamenném obchodu velkých řetězců a nikoho asi nepřekvapí, že nejprodávanějším českým vinylem posledních let je záznam koncertu skupiny Kabát na Vypichu.

Žádný div, že nezávislá scéna si jako výraz svého spiklenectví adoptovala i další „obskurní“ formát – magnetofonovou kazetu. Na tomto médiu vypustil vloni svou nahrávku Eating a Wrapper Instead of Candy pražský experimentátor dné. Jeho kazeta je unikátní sběratelský kousek v nákladu sto kusů s grafikou Jakuba Hoška, který vydání inicioval společně se Štěpánem Bolfem na jejich labelu AMDISCS. „Přišlo mi, že se ty písně budou pěkně doplňovat s běžným šumem kazety a tím cvaknutím, kdy jedna strana skončí.“ říká Ondřej Holý alias dné. Určitě tak několik sběratelů donutil oprášit staré a dávno nepoužívané kazeťáky a pár z nich možná i přivedl k přemýšlení o tom, jak v éře počítačů poslouchat hudbu.