Jenže místo aby lidé posílali přání podle svého vyznání či naturelu, použijme edukativně české překlady, tedy Štastné a veselé Vánoce, Šťastnou a veselou chanuku, Šťastnou a veselou kwanzau nebo cokoli jiného šťastného a veselého, tak si přejí obyčejné a neutrálně šťastné a veselé svátky. Aby byli korektní, aby náhodou někde něco... nezvorali.

V Česku nám nejspíš nic takového zatím nehrozí, dokonce i část vietnamské menšiny slaví naše Vánoce. Ale už i u nás se začínají objevovat příklady hloupé korektnosti, jejímž výsledkem je korektní, ale rozplizlé cosi. Komunita vytvářející českou Wikipedii se snaží být tak korektní a objektivní, že z některých hesel třeba o historii zmizel člověk jako takový, jako by ty texty někdo vypral v savu. Udělat si tahák na písemku z toho jde, stejně se odsud můžete naučit celé informační bloky, které někomu jako žvanivý žabák překvákáte. Ale stačí tu prefabrikovanou chytrost narušit otázkou Proč? a hned je jasno, že nic nechápete. A k čemu je „historie“, ze které se nelze poučit?

Nic proti korektnosti, jež napravuje křivdy, nastavuje stejné příležitosti, napomáhá emancipaci a nabízí šance. Jenže často je ta korektnost tak nadšeně prosazována, že se skvrnou zmizí i látka, kterou chceme vyčistit. Kdyby šlo o vratný proces, tak je to k smíchu. Nebo ne? Někdo se tady snad smál?