Článek
Alejandro G. Iñárritu
Alejandro G. Iñárritu Biutiful
HCE
Uxbal má rakovinu v posledním stadiu, žije uprostřed moderní Barcelony a snaží se dát si své věci do pořádku. To už tu bylo, řeklo by se. Ale tady jako by vše zapadalo do samotného žilního systému reality – Uxbal nedokáže dostát svému primárnímu úkolu – zajistit budoucnost svým dětem, jeho svědomí se hroutí pod tlakem peněz i zájmů, a zároveň není obětí, je aktivním činitelem, ale toho druhu, na nějž jinak nejsme moc zvyklí. Činitelem, jenž si dovoluje kazit a pak čelit následkům. Ne „osudovým“, reálným. Filmu se vyčítají dvě věci, že pozřel příliš mnoho témat a že je v závěru smířlivý. Ano, ochutná se tady toho hodně, ale podstata je, že ne bezúčelně a že nezůstane jen u nakousnutí. A smíření? Stačí se vrátit na zem po Uxbalově smrti, kde toho útěšného zbylo pramálo.
Mike Leigh
Mike Leigh Další rok
Aerofilms
Zrovna milý a příjemný rozhodně není ani Další rok. Jenže musíte nahlédnout pod povrch. Onen sympatický, milý ústřední pár, který nemá žádné větší životní problémy, je spokojený se svou obživou, zahrádkou i zdárným synem, působí na okolní troublemakery jako magnet. Ale to neznamená, že by jim pomáhal. Naopak jejich trápení prohlubuje, nutí je srovnávat a dávat si nereálné životní cíle, zvyšuje jejich závislost na ústředním rodinném krbu. Přílišným zjednodušením by bylo i tvrzení, že jde o film o smíření se stářím. Vždyť k žádnému smíření tady nedochází, leda na úrovni prázdných psychologických pouček jedné z postav, které jen zvyšují kontrast mezi životem podle vylhaného úhloměru a realitou.
Tom Hooper
Tom Hooper Králova řeč
Bontonfilm
Vybrat třetí film z těch, co jsme v Salonu viděli, bylo věru složité. Abychom sem mohli dát tuhle jinak roztomilou britskou logopedickou konverzačku, museli jsme na chvíli zapomenout na její umělé kulisy i na překrucování dějin v zájmu dramatizace celku. Jen tak tak je zmíněné vyvažováno lehce nenápadným přesahem snímku. Představitelé tradiční britské monarchie se tu totiž musejí vyrovnávat s nároky veřejnosti, která si i prostřednictvím médií – v tomto případě rozhlasu – začíná uvědomovat svou sílu a nabývá dosud nevídaného sebevědomí. Tohle obracení pořádků je ve filmu patrné prakticky ve všech okamžicích, kdy se oba světy střetávají mimo dosud dohodnuté role. A je to taky důvod, proč stojí za to Královu řeč vidět.