Možná bychom měli jako správní vlastenci nadávat. Ano, měli, kdyby to tam bylo anglicky. Nápis Happy New Year na české recepci je trapný stejně jako titul shop assistant na visačce prodavačky. Znamená, že ze sebe vyrábíme špatný klon něčeho, co nás nepotřebuje.

Takový švédský imperalismus se ale sluší podporovat, dokonce i když sobí maso srolované v tradičním švédském chlebu chutná jako týden stará fusekle. Malé národy by měly mít imperialismus povinný. Čím víc se toho svět dozví o sobech, tím bude šťastnější. Nobelova cena, Ikea a Děti z Bullerbynu jsou výsledkem toho, že Švédové mají Švédy za super národ.

A co my, máme sami sebe za super národ? Když Škodovka vymyslí nové auto, nazve ho Roomster nebo Yeti. Nepřechylujeme cizí ženská příjmení, abychom je snad náhodou moc nepočeštili, a pomalu přestáváme počešťovat i ta svoje. Nejvýše postavená česká manažerka v zahraniční firmě si říká Magdalena Souček. O nevšedně inteligentní Elišce Kaplicky nemluvě. Přestáváme skloňovat firmy a výrobky, nekupujeme už zmíněnou škodovku, ale Škoda Auto. Zapomínáme česká jména míst, nemáme už Řezno, ale Regensburg, dokonce i Kostnice, kde nám upálili Mr. Jana, je najednou Konstanz. Jeden důkaz za druhým o tom, jak jsme pyšní na svou českou verzi světa.

Už od dob kronikáře Dalimila máme sklon pucovat panímandu kdekomu, kdo nám přijde světovější. Nikdy ale nebudeme lepší Němci než Němci, lepší Rusové než Rusové a lepší Američané než Američané. Dokud nás neposedne pýcha na Švejka, knedlíky a Milana Kunderu, nikdo se s námi nebude bavit. Ikea ve svých propagačních materiálech používá lepší češtinu než Škodovka a spousta dalších českých a moravských firem. Může si to dovolit, protože dovede čerpat hrdost i z šeredných smradlavých sobů.

Autor tohoto sloupku nedostal od Ikey ani korunu za promo text. Prostě ho občas posedne dobročinnost k nadnárodním korporacím.