Článek
Aby bylo jasno: i kdybyste obětovali celý svůj průměrný život, i kdybyste se vykašlali na nudnou práci a na hypotéku a šli za svým vnitřním posláním až do holobytu v Chebu, žádný výsledek se dostavit nemusí.
Dejme tomu, že se uvnitř cítíte být spisovatel jako Coelho. Inu, jak píše Alix Christie na webu More Intelligent Life: Kolem světa právě teď sedí u klávesnice deset miliónů lidí s rozepsaným románem. Každý rok vyjde oficiálně čtvrt miliónu beletristických knih. Nejmíň dvacet tisíc z nich je opravdu dobrých. Kolik životů musíte obětovat, abyste v tak obrovské bažině písmen postavili věž?
Kritik Štefan Švec
Zatímco zahraniční spisovatelské celebrity často věří svým pohádkám o talentu a předurčení, české jsou rozumnější. Neprodávají krušný osud své rodiny jako literární Eminem Chuck Palahniuk, nevysedávají v knihovnách jako Dan Brown. Vědí, že se psaním neuživí, protože jeden Viewegh už tu je a nějaký čas ještě vydrží. Naproti tomu mají jistotu, že když prokážou jen trochu vtipu a schopnosti střídat krátké věty s dlouhými, Tvar je vytáhne, A2 oňuchňá a Host postaví na domácí parnasíček. V každé české literární celebritě, od Jáchyma Topola po Petru Soukupovou, ještě zahlédnete tu sympatickou uhrovatou bytost, která to kdysi moc neuměla se světem, a tak se zavřela s tužkou a papírem do sklepa a po nocích smolila zpovědi. České literární celebrity nemudrují o osobním poslání, protože se musí živit všelijak. Zaplaťbůh za ně a jejich pragmatickou střízlivost, se kterou nám nevyčítají, že děláme jiné věci, než jsme chtěli, když nám bylo patnáct. Zaplaťbůh za to tedy aspoň do doby, než některá z nich konečně obětuje život a dobude svět.
