Přijít na svět na vsi nebo v menším městečku je mnohem prozíravější. Tady není rodáků na chlubení nikdy dost a z nouze se leckdy na pamětní desku dostane i vítěz okresního přeboru v drcení cvrčků. Když se pak povede někdo opravdu slavný, tak má vystaráno na dvě stě let dopředu. Šťastná Nelahozeves se hýčká svého Dvořáka, Nivnice Komenského, Plánice Křižíka. Sociální básník Václav Šolc, kterého si z čítanek pamatují už jen šprti maniaci, mohl být dodnes hlavní celebritou v Sobotce, kdyby mu do toho nešťastně nevlezl Fráňa Šrámek.

Jak se o svého slavného může město starat, ukazuje Jeseník. Narodil se a žil v něm vodní léčitel Vincenz Priessnitz. Kdysi se za ním jezdili kurýrovat vévodové, dneska pacienti VZP.

V Jeseníku je Priessnitz úplně všecko. Jsou tu Priessnitzovy lázně, Priessnitzova kašna, Priessnitzova ulice, Priessnitzova turistická stezka, Priessnitzova vyhlídka, Priessnitzův hotel, Knihovna V. Priessnitze a Priessnitzův rodný dům. Místní děti běhají Priessnitzův běh a cyklisté jezdí Priessnitzovu šedesátku. Priessnitz má po okolí spoustu pomníků, a asi proto, že byl přesvědčený abstinent, se po něm jmenují tři likéry. O kreativních názvech v nabídce jídel místních restaurací nemluvě – je libo Priessnitzovo žebro?

Kritik Štefan Švec

Štefan Švec

FOTO: Petr Horník, Právo

Obyvatelé Jeseníku, od malička krmení Priessnitzem horem dolem, toho člověka nenávidí. Nenávidí ho tak, že jeho jméno úporně množí v nejnemožnějších souvislostech, takže když v Jeseníku vznikne slušná kapela, pojmenuje se Priessnitz.

Vincenz Priessnitz byl velká osobnost. Léčil bohaté i chudé, dokázal z lázní za porušení večerky vyhodit Rotschilda, a procedury, nesoucí jeho jméno, jsou dodnes to nejúčinnější, co na některé nemoci zabírá. Kdyby dnes ale přijel do svého malebného města, připadal by si jako John Malkovich z filmu V kůži Johna Malkoviche, který vlezl do hlavy Johna Malkoviche a všude viděl samé Johny Malkoviche. Možná by se mu to líbilo. Jestli to takhle ale půjde dál, bude se Jeseník do deseti let jmenovat Priessnitz.