Marton se po studiu hudební režie přes učednická léta u Christopha Marthalera, Franka Castorfa a Arpáda Schillinga dostal k vlastnímu režírování a dnes je považován za jednoho z největších talentů v hudební a činoherní oblasti. Od roku 2003 inscenoval kupříkladu na jevištích v Kodani, Vídni, Hamburku nebo Berlíně. Zcela osobitým a zvláštním způsobem realizuje díla, jako je Mozartův Don Giovanni nebo Bachovy Matoušovy pašije. Jeho poslední prací je Monteverdiho Korunovace Poppey (hraje se v hamburském Thalia Theater), v níž dokázal hudbu vymanit z harmonické sevřenosti baroka směrem k její vlastní melodické síle.

V České republice uvidíme v rámci Pražského divadelního festivalu německého jazyka jeho velebené zpracování Lulu autorů Franka Wedekinda a Albana Berga, jež získala od německé odborné kritiky titul Inscenace hudebního divadla za rok 2009.

Lulu můžete spatřit v pondělí 15. listopadu v 19 hodin v Divadle na Vinohradech.

Můžete popsat princip, motivy a pohnutky k vašim inscenacím na konkrétním příkladu Lulu? Slučujete zde operní libreto a dramatický text do jednolitého scénického tvaru…

Vybírám si motivy z konkrétní předlohy, v tomto případě z Wedekindovy monstrózní tragédie a z opery Albana Berga, a dodávám k nim nové kontexty a situace a snažím se tuto velmi silnou látku ukázat v co nejširších souvislostech a dodaných situacích.

V mé inscenaci například vystupují hned tři ženy, které ztvární titulní hrdinku – ona je objektem touhy, jakési dítě, ke kterému muži vzhlížejí s láskou a erotickou tužbou, je to ale i silná žena, femme fatale. Proto tři Lulu – jedna operní, jedna jazzová, jedna činoherní, všechny v podání špičkových sólistek svého oboru. Snažím se o jakýsi Gesamtkunstwerk, což asi zní trochu vznešeně, ale usiluji zkrátka o to, aby inscenace fungovala ve všech složkách, herecky, skrz výkony sólistů a hudebníků, scénograficky i přidanou hodnotou, která vzniká mým vstupem do konkrétní látky. Lepší než tohle povídání ale bude, když se přijdete podívat na pražské hostování Lulu.