Markéta Pilátová
Kiko a tajemství papírového motýla
Meander

Dětské knížky píšu, když se nechci pouštět do něčeho většího a zároveň mi v hlavě naskočí nápad. Je to skvělé cvičení, protože děti nesmíte nudit, to pak hned knížka letí do kouta. Což je dobré memento mori i pro romány, říká autorka žijící v Buenos Aires. A proč si za hlavní hrdinku zvolila japonskou dívku Kiko? V Brazílii žije velká japonská komunita a jedna japonská holčička mě tam kdysi naučila skládat origami. Od té doby jsem skládáním mírně řečeno posedlá, a protože jsem část svého dětství strávila na kroměřížském zámku, kde pracovala moje babička, poskládala jsem tohle všechno do pohádky.

Pavla Horáková
Tajemství Hrobaříků

Olympia

Literární publicistka (tiskli jsme ji také v Salonu) a především překladatelka se vydala na tenký led dětských knížek. Vlastně je to stejné jako s jídlem. I v literatuře platí, že děti dostávají na stůl hlavně věci přesmažené, s velkou porcí kečupu. Naštěstí se Horáková vydala jiným směrem. Možná až trochu starosvětsky zavádí kopu dětí na Olšanské hřbitovy a nechá je tu prožít největší dobrodružství jejich životů. Celé je to zdravé, drží to pohromadě a bez problémů by to slupli i dospělí.