Kurt Vonnegut
Kriminálník
Přeložil Ladislav Šenkyřík.
Argo

Ve své prvotině, Mechanickém pianu, se Vonnegut opírá do strojově zprůměrované kultury. V Kriminálníkovi dostává tato obava nový rozměr diktátu dehumanizované byrokracie, která dovede hrdinu Waltera k tomu, že se nechá svým americkým snem semlít a naporcovat jako nádivka do krocana. Starbuck vystuduje Harvard, nechá se zaměstnat ve státní správě a své pojítko s kulturně vyvýšenou Evropou stvrdí sňatkem s židovkou, jež přežila holocaust. Namísto kariérního postupu ho však kvůli prorůstání s aférou Watergate čeká strmý propad společenským žebříčkem až na samé dno a jako na potvoru se aférou ani neproslaví.

Kurt Vonnegut
Armagedon
Přeložil Zdeněk Beran.
Argo

Na rozdíl od Kriminálníka se většina postav z povídkového Armagedonu do dějin úspěšně prostřílela a proumírala v bojích druhé světové války. Kniha, která kromě povídek o bezvýznamných vojácích, srabech a divňouších obsahuje i dosud nepublikované kresby a aforismy, začíná proslovem, jenž měl autor přednést v Indianě při příležitosti zahájení Roku Kurta Vonneguta. Dva týdny předtím ale upadl, udeřil se do hlavy a z úrazu se už nevzpamatoval. Má rada začínajícím spisovatelům? Nepoužívejte středník! Je to hermafroditní transvestita a nevyjadřuje zhola nic. Leda to, že nejspíš máte vysokou. Amen.

Ondřej Bezr, Michal Šanda (eds.)
…a to je blues
Pavel Ševčík – Veduta

Co od této knihy očekávat, napovídá podtitul Antologie textů blues a o blues. Vedle písňových textů klasiků, jako byl Robert Johnson, jsou tu básně inspirované bluesovou muzikou, drobné prózy, ale třeba i úryvek z rozhlasové hry. Ivan Hlas, Václav Hrabě, Josef Kainar, Pavel Šrut, Jiří Suchý, Josef Škvorecký, Jack Kerouac, Vladimír Merta, Inka Machulková, LeRoi Jones atd. Původními texty, napsanými výhradně pro tuto antologii, přispěli Vladimír Mišík nebo Petr Šabach. Pro čtenáře Salonu bude asi zajímavé, že do …a to je blues byly zařazeny také povídky jeho kmenových autorů Jakuba Šofara a Zbyňka Vlasáka.

Vít Kremlička
Jedna věta

RR 80/2010

Revolver Revue oslovila Ivana Matouška, Víta Kremličku a Jaroslava Formánka, aby během roku napsali pokud možno každý den jednu větu. Zatímco Matoušek, jehož věty už vyšly (RR 79/2010), splnil úkol dle zadání, Kremlička se s ním vypořádal po svém. Některé dny či celé měsíce (únor, březen 2009) vynechal, hrabalovskou větou z 3. 1. zase zaplnil téměř dvě tiskové strany. Červen si zapsal jakousi jinořečí: Fatz Ebůg a lyjaz Atlazhup mniepo má há sná šetbo leztizu bú (10. 6.). A do toho utrousí zápis, ze kterého nás absurdita porazí K. O.: Sedím v čekárně zprostředkovatelny práce – kolik lidí se bude živit mojí nynější tísní? (26. 10.). Výtečné naplnění konceptu. Najde Jaroslav Formánek nějakou třetí cestu?