Hlavní obsah

Je složité mít s válkou něco společného, říká dánský režisér Christoffer Boe

Právo, Kateřina Farná, SALON

Dánský scenárista a režisér Christoffer Boe (1974) na nedávno skončeném pražském Fresh Film Festu zasedl v hlavní porotě a uvedl mimo soutěž svůj nejnovější snímek Všechno bude zase dobrý, netradiční skládačku politického a psychologického thrilleru. Boe absolvoval The National Film School of Denmark a všechny své snímky podepisuje Hr. Boe & Co. Jeho celovečerním debutem byla Rekonstrukce (2003), za niž získal cenu Zlatá kamera – nejlepší filmový debut na festivalu v Cannes. Na MFF v Benátkách obdržel v roce 2006 Cenu pro mladé tvůrce za experimentální film Mimo obraz (2006). V současné době dokončuje psychologický horor nazvaný Beast.

Článek

Pro thriller Všechno bude zase dobrý jste zvolil politické téma vycházejí z reálných incidentů vojáků mučících irácké zajatce.

Mnoho evropských států nebylo po dlouhá léta účastníkem žádného válečného konfliktu. Teď do toho přišel Irák a je velmi zvláštní, že se tahle válka i excesy vojáků během ní nestaly mezi lidmi nijak zvlášť velkým tématem. Naši vojáci zabíjejí a jsou zabíjeni, ale vůbec se o tom nemluví – a to mi nedá spát. Proto jsem udělal film o tom, jak je složité mít s válkou cokoli společného.

Jakýsi nepochopitelný nezájem až ignorance lidí vůči klíčovým společenským tématům je patrný také u nás.

Vznikla už řada snímků o válkách v Iráku nebo Afghánistánu, některé jsou opravdu brilantní, ale do kin na ně nikdo nechodí, publikum se o ně nezajímá. Proti tomu bychom měli bojovat, měli bychom se pokusit iniciovat diskuse o opravdu zásadních věcech. Myslím, že to je i jedna z rolí kinematografie – vyprávět příběhy, které by neměly upadnout v zapomnění.

Proto jste se rozhodl pro filmařinu?

Když jsem byl malý kluk, myslel jsem si, že filmy mohou změnit svět, že mají skutečně výjimečnou sdělnou úlohu. A když jsem film studoval, zajímal jsem se hodně o poetiku snímků, které vás dokážou velmi osobitým způsobem zasáhnout.

Teď se, myslím, vracím kousek zpátky. Zajímají mě silná témata, která vás jak při jejich sledování, tak při natáčení propojují se světem okolo; témata, díky nimž můžete něco pochopit sám o sobě, o společnosti, v níž žijete, o lidech kolem. I když je to třeba fikce…

Jak byste popsal současnou dánskou kinematografii?

Momentálně je v ní cítit jakási únava, je méně peněz a lidé mají menší zájem o dánské filmy. Dříve se hodně vyprávělo dokumentárním způsobem, v současné době jsou cítit spíše tendence k natáčení čistých žánrů: thrillerů, krimi nebo sci-fi, to dříve moc nebylo – proč taky dělat něco, co umějí v Americe lépe. Popravdě, nejsem moc velký fanda naší kinematografie. Když se najde jeden výjimečný filmař, neznamená to, že ostatní jsou na tom podobně.

Mluvíte o Larsi von Trierovi, že?

Je to opravdu génius! I v tom, že dokáže oslovit každého. Důležitá je také jeho pomoc mnoha dánským filmařům na mezinárodní scéně a u velkých společností. Jsem Trierův velký fanoušek, jeho snímky jsou monumentální, k lidem promlouvají unikátním způsobem, je v nich něco neuchopitelného, co z nich dělá nezapomenutelná díla.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám