Hlavní obsah

Výběr Salonu: Lindaur, Konrád, Améry, Palahniuk, Dagerman a Beaumont

Právo, SALON

Bigbít, sebevražda, terorismus, severská temnota a mailliteratura...

Článek

Vojtěch Lindaur, Ondřej Konrád

Vojtěch Lindaur, Ondřej Konrád Bigbít

Plus

Čtvrtá, zřejmě už definitivní verze historie pravděpodobně nejzajímavějšího období – a jeho nejtvořivější a nejinspirativnější části – české populární hudby. Text vznikal nejprve na konci osmdesátých let jako časopisecký seriál, pak se objevil shrnutý do brožury Život v tahu (1990), byl inspirací pro unikátní televizní dokumentární seriál Bigbít, poté vyšla nová knižní verze už s tímto jménem. Tato poslední edice je dotažená do úplnosti. Textově, dále typograficky s fotodoprovodem, který činí z těch bigbíťáckých historek roztomile nostalgické album, a konečně je doplněn o dvě CD s doslova archeologickými poklady. Lindaur s Konrádem pak zaslouží ocenění i za to, že odolali pokušení pokračovat za rok 1989. Protože to už se začala hrát opravdu jiná píseň.

Jean Améry

Jean Améry Vztáhnout na sebe ruku

Jean Améry Vztáhnout na sebe ruku Přeložila Daniela Petříčková.

Prostor

Kniha-esej navazuje na brilantní úvahu O stárnutí z roku 1968 (česky 2008). Z Vídně pocházející Žid po otci (matka byla katolička), narozen 1912, původní příjmení Mayer přesmyčkou pofrancouzštěl. V Belgii byl v roce 1943 nacisty zatčen, prošel několika koncentráky. Německy píšící myslitel měl velice blízko k francouzským existencialistům a Sartrovi zvláště. V roce 1978, dva roky po vydání této knihy, na sebe sám vztáhl ruku. Améryho úhelným kritériem je svoboda a sebevraždu i dnes považovanou za selhání bere jako akt nezávislosti, za rozhodnutí nikoli proti společnosti (která sebevrahy má za nemocné či je téměř kriminalizuje), ale pro sebe. Svoboda není prostor, který je třeba jednou provždy dobýt a znehybnit: je permanentním procesem nového a nového osvobozování, které ovšem nikdy nepřinese trvalou útěchu. Avšak tam, kde nemůže fungovat, je existence nesnesitelná.

Chuck Palahniuk

Chuck Palahniuk Pygmej

Chuck Palahniuk Pygmej Přeložil Richard Podaný.

Odeon

Sotva stačil čtenář ustát autorův román Snuff o ženě, která chce obsloužit 600 mužů, už je na něj nastražen další mazec. V rámci studentské výměny přijíždí do USA z „nějaké“ země skupina vycvičených agentů. Hlavní hrdina Pygmej, třináctiletý chlapec, se má dostat až do celostátního finále studentské vědecké soutěže a zde pomocí neurotoxinu v exponátu Stroj míru zničit co nejvíce amerických parazitů. Jenže lásce se nedá poručit... Aby toho nebylo dost, všech 36 kapitol – hlášení agenta č. 67 (Pygmej) – je psáno jazykem, který připomíná výplod automatického překladače. Školitel vydechne směrem hlemýždě, utvoří skřípavý zvuk hvízdnutí, totéž teď začnou měchýře létat (začátek vybíjené). Od dob Vonnegutových málokdo práší Americe kožich tak jako Palahniuk.

Stig Dagerman

Stig Dagerman Popálené dítě

Stig Dagerman Popálené dítě Přeložil Zbyněk Černík.

Mot komiks

Brzy po smrti své ženy se Knut začne stýkat s Gun. Syn Bengt to nese jako zradu, jenže jeho nenávist k nové ženě se promění ve vášnivý vztah. Ve světové literatuře nejde o nijak výjimečný příběh. Jenže spisovatel Stig Dagerman (1923–1954) jej proměňuje v mistrovské dílo, do něhož promítá úzkost svou vlastní i tu, kterou trpí Evropa v době poválečné. A samozřejmě i tradiční a v českých luzích a hájích oblíbenou severskou strohost a chlad. Současně s knihou jako jakýsi bonus vyšla i kratičká esej Naše potřeba útěchy je neukojitelná, jež má nejblíže ke Styronově Viditelné temnotě. Je to potřebný, ale depresivní bedekr k „jinému“ čtení Dagermanova románu, stačí si vypsat jednu větu: Nejjistějším znamením mé nesvobody je můj strach žít.

Matt Beaumont

Matt Beaumont E

Matt Beaumont E Přeložil Pavel Medek.

Plus

Internet se stal součástí literatury a literatura součástí internetu, beletrie se šíří kyberprostorem a čtenáři se učí číst elektronické knihy. Objevují se experimenty, třeba romány v e-mailech (v kontextu české literatury stojí za zmínku aspoň Hledání běžeckého těla Jakuba Češky). Jeden z prvních zahraničních pokusů na tomto poli je titul E anglického prozaika Matta Beaumonta z roku 2000. Je v podstatě variací na klasické romány v dopisech, které psalo množství autorů napříč dějinami literatury včetně Jeana-Jacquesa Rousseaua nebo Johanna Wolfganga Goetha. Ale text Matta Beaumonta zrcadlí dobu internetu přinejmenším svou síťovostí, tím, že se nejedná o tradiční dialog dvou pisatelů, ale o kolektivní e-mailovou konferenci.

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám