Generačně galakticky mladší český spisovatel Patrik Linhart (1975) v červnovém čísle literárního měsíčníku Host zavzpomínal na léta devadesátá a vycházejí mu podobně jako zlatá šedesátá. Co měly ty dekády společné a co z nich dělá mýtus, z něhož se dá žít?

Pro Linharta znamenají devadesátky podobně jako šedesátky pro ty starší dvě věci: svobodu a pocit, že se něco dělo. Jenže to skončilo, neví se přesně kdy, skončilo to v Česku i ve světě, řečeno názvem jedné Linhartovy povídky: Mrtvy jsou devadesátky, normoš je zpátky.

Zpět k Hornbymu. Jeho česky vydaná novela Julie, demoverze (ve výborném překladu Michala Prokopa) se odehrává v roce 2008 a její hlavní postavou je americký písničkář Tucker Crow, který v roce 1986 zcela náhle s vystupováním skončil a jako legenda žije dál jen díky svému fanklubu. K čemu je tahle vykopávka dobrá?

Hornby se rád směje, a když tedy chtěl napsat, jak svět stojí čím dál víc za hovno, a nechtěl nostalgicky fňukat, vymyslel si vrstevníka, který z toho kolotoče dokázal v roce 1986 vyskočit. Za cenu, že je z něj totální životní outsider. V přítomné době Crowa zaopatřuje jeho poslední mladá manželka Cat. On pak hodně a rád čte, miluje Dickense. A pozdního synka, šestiletého Jacksona. Ovšem Jacksonova maminka s Crowem právě končí. Za Atlantikem, v ospalém severoanglickém městečku žije Annie, která o Crowovi ví jen proto, že patnáct let neplodně ztrácí s jedním zastydlým crowofilem.

Ti všichni se postupně setkávají a Hornby je jako autor může nechat, aby všecko, co si sám myslí, říkali za něho. Zejména Crow, v jistých kruzích prý považovaný za nejslavnějšího flákače v Americe. Jedna z jeho zásadních sen -tencí: Zkušenost je cosi, co člověku umožňuje s čistým svědomím nedělat nic.

Hornby se v knize Julie, demoverze pokouší najít recept na to, jak přežít, jak se vyrovnat s tím, že svět už není, jakým býval, když byl jen pro nás. Jak se vyhýbat podobným zklamáním dnešních čtyřicátníků či padesátníků, kteří navštívili New Jersey, protože se buď nechali ošálit vzpomínkami na vlastní prázdniny, nebo si špatně vyložili romantičnost a básnickou nadsázku z raných alb Bruce Springsteena. Na místě je pak děsila vulgarita, zlomyslnost a opilství.

A jak to souvisí se zmíněným Patrikem Linhartem? Takhle – Linhart v Hostu vzpomíná na devadesátky: Chraň nás pánbůh, abychom se my, pamětníci, nestali monstry ve stylu hippies z rezervací, ale pokusili se předávat dál to, co na těch časech bylo úžasné a svojské. To říkám s neporušeným vědomím a z pozice člověka, který žádným útlakem nikdy netrpěl, netrpí a trpět nebude.

Nick Hornby
Julie, demoverze

Přeložil Michal Prokop.
BBart

FOTO: Archív BB art