Raymond Queneau
Zazi v metru
Přeložil Zdeněk Přikryl.
Plus

Teprve touto knížkou si autor vydobyl přízeň širšího čtenářstva. Zazi je holka, kterou má k opatrování její strýček Gabriel. Zazi má hezky prořízlou pusu, ale duší knihy je spíš Gabriel, hromotluk, co se živí tancem v ženském úboru v kabaretu pro teplušky. A v knize tak ožívá Paříž pana Hulota, Paříž Prévertova, Paříž Edith Piaf, ta Paříž, co už skoro není. Zato některé glosy Queneauových postav se pořád zelenají: To víte, umělci, to tak bejvá. Když jednou najdou svůj fígl, tak ho dělaj až do zblbnutí. Druhé české vydání (po 42 letech) hravého vyprávění moderního francouzského klasika edičně připravil a překladem dvou dodatků doprovodil Jiří Pelán. Nápaditými ilustracemi osvěžil Chrudoš Valoušek.

Kenzaburó Óe
Soukromá záležitost
Přeložil Michael Weber.
Plus

„Je to, jako by měl dvě hlavy, to mě vylekalo. Hned jsem si vybavil Pod vlajkou dvojhlavého orla, znáte přece ten Wagnerův pochod,“ řekl ředitel (porodnice) a málem se začal znovu chichotat... Óemu se v osmadvaceti narodilo dítě s lebeční deformací a tato soukromá záležitost se stala ze dne na den těžištěm jeho tvorby. První z poloautobiografických knih nositele Nobelovy ceny zůstává nejoceňovanější. Autorovu alter egu, muži – chlapci Vrabčákovi, dávají lékaři dvě možnosti: nechat své novorozeně vyhladovět, nebo operovat s tím, že úspěch znamená doživotní péči o bezmocné tělo. Pak je tu možnost číslo tři. Mimochodem – autorův postižený syn se stal hudebním skladatelem.

Hana Lundiaková
Vrhnout
Kniha Zlín

Skoro čtyřicet drobných i delších povídek posbíraných z téměř deseti posledních let je prvotinou autorky, která se nedá zařadit do žádné škatulky ani do žádného šuplíku – snad punk, ale na to je její styl příliš bohatý na témata i formální variace. Společný všem textům je zřejmě nejvíc smysl pro tajemství a velmi silný sklon k fantazijním scénám má blízko k surrealistické poetice. Debut je příslibem, že Hana Lundiaková (1978) posune škálu své generace k větší, úplně jiné imaginaci, než na jakou jsme zvyklí z většiny současné tvorby, která se opírá zejména o realistické postupy. Ale protože si spisovatelka laťku nastavila hodně vysoko, bude mít co dělat, aby v předpokládané druhé knížce nezůstala pod ní.

Francis Bacon aj.:
Eseje o věcech veřejných

Přeložil Zdeněk Hron.
Dybbuk

Přestože je to na první pohled zřejmé, je nutno předem poznamenat, že tato kniha není podporou jedné strany zastoupené v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. K věcem veřejným (lat. v singularu res publica) čili k republice, k výrazu, který poprvé použil Cicero, se vztahují eseje anglických a irských autorů, z nichž ten nejmladší (Chesterton) zemřel v roce 1936. Esejistika je vrcholná disciplína anglosaské literatury, takže srovnávat s dnešními pokusy o kulturněpolitickou reflexi je zbytečné. Obsah však zůstává stále stejný, ani Jonathan Swift například nepřišel na to, kdo poprvé omezil možnosti lhaní na pouhé umění a přizpůsobil je potřebám politiky.