Raymond Queneau
Zazi v metru
Přeložil Zdeněk Přikryl.
Plus

obálka Raymond Queneau: Zazi v metru

FOTO: Archív nakladatelství Plus

Teprve touto knížkou si autor vydobyl přízeň širšího čtenářstva. Zazi je holka, kterou má k opatrování její strýček Gabriel. Zazi má hezky prořízlou pusu, ale duší knihy je spíš Gabriel, hromotluk, co se živí tancem v ženském úboru v kabaretu pro teplušky. A v knize tak ožívá Paříž pana Hulota, Paříž Prévertova, Paříž Edith Piaf, ta Paříž, co už skoro není. Zato některé glosy Queneauových postav se pořád zelenají: To víte, umělci, to tak bejvá. Když jednou najdou svůj fígl, tak ho dělaj až do zblbnutí. Druhé české vydání (po 42 letech) hravého vyprávění moderního francouzského klasika edičně připravil a překladem dvou dodatků doprovodil Jiří Pelán. Nápaditými ilustracemi osvěžil Chrudoš Valoušek.

Kenzaburó Óe
Soukromá záležitost
Přeložil Michael Weber.
Plus

obálka Kenzaburó Óe: Soukromá záležitost

FOTO: Archív nakladatelství Plus

„Je to, jako by měl dvě hlavy, to mě vylekalo. Hned jsem si vybavil Pod vlajkou dvojhlavého orla, znáte přece ten Wagnerův pochod,“ řekl ředitel (porodnice) a málem se začal znovu chichotat... Óemu se v osmadvaceti narodilo dítě s lebeční deformací a tato soukromá záležitost se stala ze dne na den těžištěm jeho tvorby. První z poloautobiografických knih nositele Nobelovy ceny zůstává nejoceňovanější. Autorovu alter egu, muži – chlapci Vrabčákovi, dávají lékaři dvě možnosti: nechat své novorozeně vyhladovět, nebo operovat s tím, že úspěch znamená doživotní péči o bezmocné tělo. Pak je tu možnost číslo tři. Mimochodem – autorův postižený syn se stal hudebním skladatelem.

Hana Lundiaková
Vrhnout
Kniha Zlín

obálka Hana Lundiaková: Vrhnout

FOTO: Archív nakladatelství Kniha Zlín

Skoro čtyřicet drobných i delších povídek posbíraných z téměř deseti posledních let je prvotinou autorky, která se nedá zařadit do žádné škatulky ani do žádného šuplíku – snad punk, ale na to je její styl příliš bohatý na témata i formální variace. Společný všem textům je zřejmě nejvíc smysl pro tajemství a velmi silný sklon k fantazijním scénám má blízko k surrealistické poetice. Debut je příslibem, že Hana Lundiaková (1978) posune škálu své generace k větší, úplně jiné imaginaci, než na jakou jsme zvyklí z většiny současné tvorby, která se opírá zejména o realistické postupy. Ale protože si spisovatelka laťku nastavila hodně vysoko, bude mít co dělat, aby v předpokládané druhé knížce nezůstala pod ní.

Francis Bacon aj.:
Eseje o věcech veřejných

Přeložil Zdeněk Hron.
Dybbuk

obálka Francis Bacon aj.: Eseje o věcech veřejných

FOTO: Archív nakladatelství Dybbuk

Přestože je to na první pohled zřejmé, je nutno předem poznamenat, že tato kniha není podporou jedné strany zastoupené v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR. K věcem veřejným (lat. v singularu res publica) čili k republice, k výrazu, který poprvé použil Cicero, se vztahují eseje anglických a irských autorů, z nichž ten nejmladší (Chesterton) zemřel v roce 1936. Esejistika je vrcholná disciplína anglosaské literatury, takže srovnávat s dnešními pokusy o kulturněpolitickou reflexi je zbytečné. Obsah však zůstává stále stejný, ani Jonathan Swift například nepřišel na to, kdo poprvé omezil možnosti lhaní na pouhé umění a přizpůsobil je potřebám politiky.