Tereza Boučková
Boží a jiná muka
Fejetony o lásce ke kolu
Odeon

Podtitul trochu mate – fejetony z několika novin (včetně Salonu) a let 2004–2009 jsou o lásce k životu, ale to by vypadalo dost hloupě a Boučková umí sentiment i patos brzdit. Většinou ironií, i když píše obvykle něčím okouzlena a jen málokdy rozčilena. Proto taky věčný boj s blbostí, na kterou taky jako každý naráží ve všední den i ve svátek, nejradši končí povzdechem, že by mohlo být hůř. Ale někdy se rozžhaví do běla: to když ji například (dodnes neuzavřené) hospodaření libereckého světového lyžování přivedlo ke srovnávání peněz a politické pozornosti mířících do sportu a do kultury (My, troubové 2009). I když tyhle fejetony přesahují čas, kdy vznikaly, stálo by bývalo za to připsat ke každému alespoň měsíc a rok, protože takhle pohromadě jsou i kronikou, odehrávají se v určitém čase i prostoru; tajenky patří křížovkám.

Elizabeth Strout
Olive Kitteridgeová
Přeložila Libuše Čižmárová.
Jota

Kniha, která se pyšní Pulitzerovou cenou za rok 2009, má být revoluční nejspíš v tom, že hlavní hrdinka Olive je navýsost nesympatická, prostořeká, trochu maloměstská a náladová. Dřív než začneme provolávat slávu by nebylo marné připomenout si, že takové postavy tady už byly. Olive funguje jako tmelící prvek v třinácti povídkách, někde se jen mihne, občas ale vystupuje jako postava hlavní nebo také poradní. Snaží se tak – více či méně úspěšně – popasovat s manželskými problémy, nešťastnými láskami i poruchami příjmu potravy. Nicméně je pěkné projet si neduhy amerického malého člověka s dámou, kterou byste si domů na hamburger určitě nepozvali.

David Mitchell
sencislo9
Přeložila Petra Diestlerová.
Mladá fronta

Román britského prozaika je nadepsán titulem rockové balady beatlesmana Johna Lennona number9dream. Autor v něm vyjádřil výhrady k japonské kultuře orientované na dříčství a patriarchální podřízenost. Ne jen tak od stolu, vždyť tam několik let strávil a doma má japonskou manželku. Vypravěč Eidži Mijake, osamělý dvacetiletý mladík z vesnice, je ztracen ve velkoměstě Tokiu, kde pátrá po nepoznaném otci. Mitchell kombinuje jeho představy s blouděním přelidněnou metropolí, a vytváří tak mnohovrstevnatý román, kde se neztratí ani jeho smysl pro parodii a vtip. Dvě z dosavadních pěti knih britského spisovatele se dostaly do užšího výběru Man Booker Prize.

Sue Townsend
Ztracené deníky Adriana Molea 1999–2001
Přeložila Veronika Volhejnová.
Mladá fronta

Co se s tím chytrým klukem, co mu bylo v Tajném deníku, jeho první knížce, 13 a půl, stalo po dvaceti letech? Deníky se našly, a tak se dočítáme, že například v neděli 2. dubna 2000 si Adrian zapsal: Tak je mi 33 – tolik bylo Ježíšovi, když ho zabili. Glenn mi dal přání, na kterém je starobylým písmem napsáno VŠECHNO NEJLEPŠÍ, OSAMĚLÝ OTČE. Pod nápisem je obrázek muže s knírkem, jak stojí na obloukovém mostě a kouká do řeky – jako by uvažoval o tom, jestli má skočit dolů… Glenn je starší syn, ještě je tu mladší William. Taky ho uhání Pamela. Potíž je, že se jmenuje Piggová. Adrian si myslí, že krtek s prasetem se k sobě moc nehodí.

Jerzy Kosinski
Byl jsem při tom
Přeložil Jan Jirák.
Dokořán

Dnes už klasický výsměch mediální demokracii z roku 1971: Negramotný zahradník, žijící padesát let v domě svého pána a sledující svět jen v televizi, se po smrti svého chlebodárce ocitne na ulici. A shodou náhod se dostane do vysoké společnosti, v níž působí jako politický mudrc, protože mluví jen v opatrných „zahradnických“ frázích. Ve chvíli personální krize před prezidentskými volbami se jeví jako ideální kandidát na viceprezidenta. Pro nikoho není soupeřem a nikdo nezná jeho minulost. Tedy na něj ani nikdo nic nemůže vytáhnout. Pamětníci si jistě vzpomenou na úžasného Petera Sellerse v hlavní roli stejnojmenného filmu Hala Ashbyho. První české vydání je dávno rozebrané, toto druhé vychází v pěkné typografické úpravě včetně ilustrací, na přebalu s životopisem autora, který by sám mohl být románovou postavou.

Douglas Adams, John Loyd
Smysl Životic
Víc než přeložil Petr Kopet.
Argo

Těžko říct, kdo na koho navázal, jestli galaktický stopař Adams s kolegou Loydem na Michala Šandu, nebo naopak. Nicméně anglická dvojička přichází s podobným nápadem, jaký měl před časem náš milý spolupracovník Salonu: pohrát si s názvy vesnic a měst. Ještě jedno jméno je tady ale důležité: Petr Kopet přetransformoval celý Adamsův a Loydův slovník do češtiny a hlavně českých krajin, což je tedy počin víc než zasluhující obdiv. A jak tedy ten slovník vypadá? Tak třeba Velehrad – Obrovská pyramida z konzerv postavená hned u vchodu do supermarketu nebo Letovice – Kus kůže, který vám vlaje na botě do té doby, než ji konečně odnesete do opravny či Hostivař – Husté pohlavní ochlupení, které vyčuhuje z vaší porce musaky v laciné řecké restauraci.