Když jsme druhý den k večeru dorazili k moři, které mělo v nastávajícím týdnu tvořit jen drobnou vsuvku mezi celodenními výlety po kopcích a pitím vína, vypadalo to na báječný týden. Italské slunce vystřídalo českou jarní zimu s deštěm, voda byla příjemně koupatelná, a když jsme se všichni sesedli v jednom z apartmánů, které jsme tak různě pospolu obývali, klábosilo se a sklínky pořád cinkaly...

Každý den jsme šlapali na kole z krpálu do krpálu – denní trasy 50 až 80 km! Toskánská krajina je hezká, městečka s pěkně zachovalými starými centry okouzlující, akorát se při jejich návštěvě doporučuje vyndat včas kufrovací boty ze šlapek. Rozplácnout se na historické dlažbě uprostřed hemžení turistů a čekat, až vás někdo z kola a nášlapů vymotá, to není žádná slast.

Slaná mořská voda rozbité koleno sice pěkně vydezinfikuje, ale zase vás na pláži každou minutu oslovují černí prodavači a nabízejí a často i nepříjemně vnucují hodinky, korále, ručníky, kabelky, tašky, sluneční brýle... A je to neuvěřitelná pruda. Místo aby se vyhříval v odpoledním slunci a tu a tam vběhl do vody a příjemně se cachtal, musí našinec neustále vysvětlovat, že žádné zboží nechce (s výjimkou včelky Máji, jedoucí na kole – i ta se v Toskánsku na pláži prodává a skoro na ni byla fronta!), protože jednoznačné odmítavé gesto nestačí. Jo. Pruda prud.

Potom však týž našinec přijede do Florencie a tam ho pilně a stále dokola obsypávají Rumunky v dlouhých sukních a s kelímky, napřaženými přímo před obličej, tvrdě vyžadující almužnu. Když nedá, schytá nadávku nebo kletbu.

Tereza Boučková

Tereza Boučková

FOTO: Zdenko Pavelka, SALON, Právo

Nejdřív v děsném vedru jezdil ten blázen na kole, pak se honil městem od památky k památce, razil si cestu davem a měl žízeň a bolely ho nohy (zlaté kolo!) a říkal si, že Praha je stejně kouzelnější a kopce v Českém Krasu hezčejší a v autobusu cestou zpátky, když všichni pochrupkávali a jen výjimečně se ozval tlumený mlask zátky od vína a tiché glo glo glo, tehdy si ten uondaný našinec rodu ženského, co nevěděl, jak se má na sedačce stočit, aby ho všechno netlačilo, kladl otázku, proč se tak trmácí, když u nás je tak krásně? A teprve pak ho napadlo, že kdyby paty nevytáh...