Nápadu pojmenovat letiště po Kafkovi jsem se smál tak dlouho, než jsem na vstupu do železniční stanice Praha-Holešovice našel nápis „Nádraží Franze Kafky“. Visí tam prý už od roku 2007. Snahu dodat nádražíčku světovosti, pokus založený na zjevné neznalosti díla toho, jehož jméno se kterýsi ze zaměnitelných marketingových manažerů snažil zneužít, od té doby už pár novinářů zesměšňovalo. Zajímavější než protočené panenky nás pseudointelektuálů je ale fakt, že dráhy vydržely a název nesundaly. Nazvat nádraží po Kafkovi je totiž jako pojmenovat kasárna po Švejkovi.

Na první pohled to vypadá absurdně, ale už na ten druhý to umožňuje podivuhodné věci. Ve Švejkových kasárnách by nikdo nemohl nadávat vojákům s utrženými výložkami. Na kafkovském nádraží se nikdo nemůže zlobit kvůli zpoždění, natož na nabručeného švába, sedícího v doplatkové pokladně.

Tradice vysvětlujících jmen by se mohla stát českou specialitou. Představte si to sami: Kojenecký ústav Herodes, Fitness centrum Švandrlík, Jančíkův protikorupční zákon… Ostatně už jsme s tím začali. Karlovy Vary se chlubí náměstím národního zrádce Karla Sabiny. Pražští radní, milovníci Jaroslava Foglara, prosadili pro jednu ulici název Ve Stínadlech. Nevědouce, že Stínadla bývala ta část města, kde se stínalo, že i Foglar použil to jméno pro ponurou, chudou a neuklizenou čtvrť, pojmenovali tak uličku v samém historickém centru.

No a nejkrásnější ze všeho je název Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. Baťa jako vzor člověka, který žádné školy neměl a k úspěchu je nikdy nepotřeboval, se musí v hrobě válet smíchy.